Od konce druhé světové války v Evropě uteklo 67 let. Pro mladou generaci se z nejbrutálnějšího konfliktu v dějinách lidstva pomalu stává jen kapitola v učebnici dějepisu, přesto je stále ještě plno pamětníků, kteří si kruté události pamatují velice dobře. Aby ne, i na samém sklonku války se na Českokrumlovsku střílelo. Nechyběly drsné výslechy, mučení, zabíjení. Jaká byla situace posledních dní, nastiňují tehdejší kronikáři jednotlivých obcí v regionu.

Chodeč

Dne 8. května 1945. Opět se na zdejší trati objevil vlak s trestanci z Polska. Doprovázeli je Němci. Dojeli však jen do Kaplice Nádraží, kde jim zastoupili cestu se zbraní v ruce vojíni od Vlasovců, nastala přestřelka. Němci utekli do lesů a celý vlak byl osvobozen. Radost z osvobození nelze popsat. Mezi vězni byly všechny národy, hubení, hladoví, špinaví. Slabostí ani nemohli jít.
Byla zjednána auta a vězni odváženi do Velešína, kde jim obyvatelé poskytli první pomoc, vykoupali se, dostali prádlo, šaty, potravu a podobně. Nikdo nedovede popsat radost ubožáků, že byli osvobozeni. Nestačili děkovat, ať jakoukoliv řečí, že Češi jsou dobří lidé. Bohužel jich ve Velešíně ještě několik zemřelo. Byli zde pochováni.

Kremže

Po celý den, celou noc a ještě i ve středu dopoledne, 9. května, projíždí nekonečné proudy ustupujícího vojska. Nám se tak mimoděk do mysli vtírá skutečnost, jak mohutná síla musela to býti, která tak obrovskou a důkladně vyzbrojenou armádou dokázala rozložiti, a ne snad jen k ústupu, ale přímo šílenému úprku donutiti. Podél cest leží spousty nábojů a zbraní i jiného válečného materiálu, je ho plný i křemežský potok pod městečkem. Materiál je sbírán, aby se nic nepřihodilo. Aby mohl býti proveden soupis majetku německé školy, přikázáno její vyklizení a umytí příslušníky německé národnosti, rovněž tak i umytí kanceláří OT, které jsou zabrány pro kanceláře národního výboru. Nutno, aby byly zajišťovány tlupy německých vojáků potloukajících se po lesích.

Přísečná

8. května 1945. Během celého dne i za noci projíždí do amerického zajetí další vojenské jednotky ustupující  německé armády, některé odzbrojené, jiné dosud s úplnou výzbrojí. Při zastavení v Domoradicích se ptají, jak daleko mají ještě k Američanům, kteří již delší dobu stojí u Chvalšin a u Větřní. V tyto dny dochází k zácpě na ustupující silnici z Českých Budějovic na Český Krumlov, kdy došly pohonné látky, anebo k poruše na motorech. Polnosti před obchodem R. Nováka v Domoradicích a před domkem Zimmermana, přestože byly zaseté, sloužily v tyto dny jako velké parkoviště aut. Příkopy u silnice se naplňují výzbrojí a výstrojí všeho druhu. Jednotky vrahů SS, kteří mají na svědomí 12 zavražděných  občanů, prchají rovněž do zajetí k Američanům.

Rychnov nad Malší

Osvobozovací akce proběhly bez boje. 8. května 1945 v šest hodin ráno se Rudoarmějci přiblížili k obci, a to, k velkému překvapení místních občanů, od Cetvin.  K překvapení proto, že byl spíše sledován postup amerického vojáka od Vyššího Brodu. Rychnovští věřili v příchod Američanů – vyvěsili na kostel americkou vlajku.

Srnín

Dne 8. května 1945 se sešli na tajné schůzce v Srníně Jan Huspek, František Moučka, Jan Kocmich, Jan Jinek a Josef Květoň. Prohlásili se za národní výbor a následující den vydali oběžník, v němž se oznamovalo, že válka skončila a ČSR že je opět svobodná. Tento národní výbor nebyl zapojen a ani se nesnažil o zapojení na řádnou vyšší složku. Také se nepokusil převzít do svých rukou řízení obce a obnovit politickou samostatnost obce Srnín, která od roku 1943 byla jako osada připojena k politické obci Přísečná. V Přísečné  byl ustaven jiný národní výbor, který nahrazoval bývalé obecní zastupitelstvo a byl jednotný pro celou sdruženou obec. Ze Srnína byli v něm zástupci František Moučka, Jan Huspek a Jan Jinek.

Materiály použity z dobových kronik. Některé texty byly upraveny.