Skromný, velice slušný, ale schopný mladý muž, veselý, který si neváhal na společenském večeru nasadit na hlavu i harlekýnský klobouk, tak znají Michala Matznera jeho blízcí přátelé a spolupracovníci.

Michal Matzner

- mladý, nadaný odborník, dramaturg Pražského hradu
- člen výboru Festivalu komorní hudby v Českém Krumlově a jeho mluvčí
- zůstaly po něm dvě děti – šestiletý chlapec a čtyřletá holčička

Tak ho znali i Českokrumlováci, příznivci Festivalu komorní hudby v Českém Krumlově, jenž se letos konal po čtyřiadvacáté. Bohužel, opravdu už jen znali…

Ačkoliv tento dramaturg již žil naplno přípravami 25. ročníku krumlovského festivalu, Michala Matznera už nikdo více nepotká. Zemřel o páteční noci 17. září. Tragickou, násilnou smrtí.

Tehdy si zašel do pražského baru v Dejvicích v ulici Jugoslávských partyzánů. Pět minut před půlnocí obdržela policie zprávu, že v baru došlo k tragické události. Zemřel tam muž po pádu ze schodů.

Kriminalisté ale po příjezdu na místo zjistili, že dvaatřicetiletý muž zemřel podle prvotního zjištění lékaře na následky zranění hlavy a hrudníku, které mu pravděpodobně způsobil jednatřicetiletý člen ochranky baru.

„Ten po útoku na muže odešel, aniž zřejmě tušil, co způsobil,“ sdělila mluvčí pražské policie Ivana Ježková. Kriminalisté muže ale brzy vypátrali a zadrželi. V případě, že bude uznán vinným, hrozí mu trest odnětí svobody až na 16 let.

Co se v osudnou noc v pražském baru opravdu odehrálo, zatím není známo. Podle Blesku.cz obviněný vyhazovač mimojiné tvrdí, že host odmítal uhradit útratu a proto barmanka zavolala ostrahu. Mezitím muž usnul a ostraha jej pak nemohla přinutit k placení a odchodu. A tak použila donucovací prostředky, které muž fyzicky i verbálně opětoval. Proto ochranka přitvrdila a muž pak upadl do bezvědomí.

To ovšem přátelé Michala Matznera považují za naprosto absurdní tvrzení, které důrazně odmítají.

„Pokud opravdu usnul, tak to bylo spíš z únavy, neboť krátce předtím mi ve dvě v noci posílal SMS s instrukcemi týkající se příprav festivalu,“ říkal včera Lubomír Braný z Českého Krumlova, jeden ze zakladatelů festivalu.

„Michal byl člověk naprosto bezkonfliktní, který se uměl chovat, vulgární mluva pro něho byla tabu a neexistovalo, že by někde něco zůstal dlužný. Vždyť to byl pracovník Správy Pražského hradu. Byl něžná povaha, s nikým by se nepral.

Smyšleným a křivým nařčením se teď nemůže bránit, ale všichni, kdo ho znají, vědí, že jsou naprosto lživá. Já ho znám dobře, vždyť na Festivalu komorní hudby se podílí již devět let, kdy s tím začal pomáhat svému otci a nyní mu pomáhal i s přípravou Pražského jara.“

„Byl ohromně zodpovědný, až moc na svůj věk,“ vzpomíná ředitelka festivalu Hana Pelzová. „Bral přípravu Festivalu komorní hudby velice vážně tím, že pracoval s plným nasazením. On byl ten, kdo nás táhnul, uměl v pravý okamžik povzbudit a pochválit. Byl velice dobře vychovaný, nevnášel do kolektivu rivalitu, pozitivně působil na druhé. Opravdu ho želím – byl vzácná osobnost.“

Jak vzpomínají spolupracovníci

Michaela Křížová, pražská grafička, tiskne plakáty a programy na Festival komorní hudby
„Znám Michala pět let jako velice chytrého, veselého a velice slušného člověka. Naučil mě poslouchat vážnou hudbu. Naučil mě znát ji z jiného úhlu pohledu, jak ji studovat, rozumět jí, dal mi nahlédnout do hudební vědy a dokázal vše tak vysvětlit, že od té doby vážnou hudbu, kterou jsem i předtím měla ráda, poslouchám a vnímám z úplně jiné dimenze. Měl úžasný dar, když něco chtěl, podat nenásilnou, jemnou formou, aby nikoho neurazil. Byl velice velice slušný, milý a hodný člověk.

Pavel Slavko, kastelán českokrumlovského zámku
„Ta zpráva mě naprosto zdrtila. Je mi to moc líto. Ten večer, kdy jsem se to dozvěděl, jsem Michalovi připil, ať se mu tam, kam jde, daří, protože když náhle odejde člověk tak bezelstný, pokorný, kreativní a vnímavý, je to velice smutné.

Zároveň bych vztyčil veliký vykřičník, aby veřejnost zpozorněla, jak se k sobě chováme – s arogancí a brutalitou – a s tím se nehodlám smířit.

Pro Festival komorní hudby je to ohromná ztráta, dopad na festival bude mít veliký. Od přátel až po nápaditost, kdy Michal vymýšlel takové detaily, jako například, že postavil maličkého syna s motýlkem ke kase prodávat lístky. Sám se často oblékl do kostýmu a rozdával pohodu a radost.

Lubor Mrázek, Český Krumlov, fotograf festivalu
„My jsme se stýkali jenom pracovně. Máme stejně staré děti, tak mi vždy ukazoval fotografie svých dětí v mobilním telefonu. Byl do nich blázen. Byl milý, až skromný, ale vtipný – očividně po svém otci – takže dokázal pobavit. Bylo mi s ním hezky. Ať se v tom baru stalo, co se stalo, je nehorázné, co ten vyhazovač provedl.“