V Horní Plané jezdí převoz v zimě jako jediný na Lipně, prámy ve Frymburku a v Dolní Vltavici jsou už od podzimu na břehu. „V pátek jsme ale museli provoz nečekaně ukončit. Před polednem se rozfoukal takový vichr, že nám od bývalého mlýna utrhl asi desetihektarovou kru,“ popsal kapitán Karel Kukačka. „Celé to prasklo a hrnulo se to na nás. Kdybychom nechali lodě na kotvišti, asi bychom měli problém. Led by nám je vyhrnul na břeh nebo by se utrhaly řetězy a lodě by zůstaly viset na přístavišti pro parníky.“

Museli proto rychle s oběma loděmi zamířit do bezpečí na protější břeh. „Rychle jsme je obě schovali na Bližší Lhotu do zátoky. Museli jsem počkat, než vítr led rozbije. A nakonec jsme museli s kolegou oba dva do trenýrek,“ smál se převozník. „Od pátku totiž výrazně stoupla voda. Bylo jí tam tak přes metr a my museli povolit řetězy. To bylo otužování!“

Zpátky do Horní Plané se vrátili až za tři dny, v pondělí v 10 hodin dopoledne. „Do pátku to tu všechno bylo zamrzlé, jen jsme si udržovali plavební dráhu. Komplet pod ledem to bylo od Tajvanu až po Novou Pec. Měl jedenáct centimetrů, my i po něm už chodili. Ještě v neděli tu byl tak silný led, že ho kluci Bafalem, naší malou lodí, nerozbili, ale do pondělního rána to bylo skoro všechno pryč, odplulo to dolů po proudu,“ vylíčil Karel Kukačka.

Lipno drží povodeň, hladina je vysoko

Velká voda sama o sobě převozníkům potíže nedělá, protože nájezdy jsou dostatečně dlouhé. „Trochu nám vadí, že se nám pod vodu schovaly vyvazovací kostky, takže musíme při vyvazování lodě trochu improvizovat, ale není to nic tragického.“

Dobře si vzpomíná i na rekordní výšku vody z povodní ze srpna 2002. Na cestě pod domkem u převozu bylo tehdy 70 centimetrů vody, teď je na ní pár centimetrů. „Tenkrát to šlo to na hrázi přes klapky. Kolega tu tenkrát utopil Favorita,“ zakončil se smíchem převozník.