Babičky a dědečkové nás mile přivítali a my jsme je potěšili krátkou ukázkou naší lekce. S lišákem Filípkem jsme jim předvedli, co se děti v Letohrátkách naučily – zazpívali jsme lišáckou písničku, probudili Filípka, zaťukali na vařečky, zatančili jsme si mazurku, chytali bublinky z bublifuku, nakrmili jsme hladového čerta. Nakonec jsme s pomocí dětí rozdali hudební rytmické nástroje a babičky a dědečkové nás s velkou chutí doprovázeli při zpívání vánočních koled. Přáli bychom vám vidět, jak jim zářili oči! A pak už nastala chvíle rozdávání dárečků! Ne všichni se mohli besídky zúčastnit. Ti, kteří byli zrovna v nemocnici, nebo odpočívali ve svém pokoji, dostanou dáreček od pečovatelek – žádný nezůstane zapomenut!

Podařilo se nám splnit všech šedesát tři přání – to je neuvěřitelné číslo a moc vám za to děkujeme!

Prožili jsme vzácné chvilky a myslíme si, že tahle lekce byla z těch našich lišáckých lekcí nejvíc důležitá: Každý chtěl rozdávat další a další dárečky. A tak děti přišly na to, že hezké je nejen dostávat, ale i dávat druhým. Ti, co už umí mluvit přáli dědečkům a babičkám krásné a veselé vánoce plné radosti. Láska totiž prostupuje všechny generace. Honzík dostal od jedné z babiček nečekanou pusu. Protože na projev vřelosti a vděku je ten nejlepší čas právě teď.

Babičky se chlubily, že už jsou prababičky – mají dospělá pravnoučata. Vzpomínaly jak je to dávno, kdy byly jejich děti takhle maličké. Usmívaly se na naše lišáčky a těšily se z jejich přítomnosti, protože už dlouho žádná batolátka nepotkaly.

A tak jsme přišli na to, že ten největší dárek, který můžeme dát, jak společně strávený čas. Zahojí i leckterou zdravotní potíž, nad kterou si babičky a dědečkové posteskli.

Někteří obdarovaní u předání dárečku plakali a tak ukápla slza i nám. A pak slzy zase vystřídal úsměv a dobrý pocit z toho, že jsme zahřáli pár stařičkých srdcí. Krásný a klidný advent vám všem, naši milí pomocníci, kamarádi, podporovatelé!

Díky vám je svět zase o kousek hezčí místo k životu.

Kateřina Vágaiová