Hořice na Šumavě – Takové štěstí neměli návštěvníci a obdivovatelé obrazů Emmy Srncové při její výstavě loni v českokrumlovských klášterech. V účasti na vernisáží i dernisáži jí zabránil boj se zhoubným onemocněním.

„Byla jsem dost těžce nemocná, po operaci a vypadalo to se mnou všelijak, ale nyní se zdá, že snad už bude vše v pořádku,“ uvedla Emma Srncová. „A v té chvíli za mnou přišla Jitka Líbalová s návrhem, jestli bych namalovala obrázek do kapličky, kterou opravili. Souhlasila jsem, mohu tak poděkovat tam nahoru, že mě tu snad ještě chvíli nechá a budu si to tu užívat, protože to tady mám strašně ráda.“

Jak jste uvažovala nad námětem obrázku pro kapličku, snažila jste se do něj vtisknout nějaké hořické prvky?
Chtěla jsem tam hlavně vtisknout optimismus a pozitivní energii. Myslím, že právě proto mají lidé moje obrázky rádi. Doufám, že obrázek tak bude opravdu působit a když někdo bude mít boly a smutky, tak mu pomůže, když za Madonkou přijde. Moc jsem se snažila, aby to v té Madoně opravdu bylo.

Vaše obrázky často zdobí květiny se zvonkovitými květy. Takové máte ráda?
Já mám ráda konvalinky a bledulky a podobné květiny. A u konvalinek mám ráda jejich vůni. Jasmín a konvalinky jsou moje oblíbené. Maluji už přes šedesát let a v prvních obrázcích jsem začala konvalinky a bledule malovat ani nevím proč. A teď už je to jako by znak a trochu podpis mých obrazů. Květy zdobím i rámy, protože při malování přecházím z obrázku na rám.

V Hořicích na Šumavě se rekreujete, vznikly zde kromě Madonky i jiné vaše obrazy?
No, mám velký obraz, který jsem před nedávnem domalovala. Jsou to Hořice, krávy, koně, ovečky, vlastně poprvé v životě jsem dávala dohromady realistický obraz. Naše chalupa je růžová, i když růžovou moc nemám ráda, chtěla jsem ji přemalovat, ale přítelkyně říkala, no, to nemůžeš, to je jahoda. Tak jsem zvolila starorůžovou, namalovala jsem reálné Hořice a zvířátka a dopředu jsem místo chaloupky namalovala velkou jahodu. V ní v okýnku sebe s psíkem Bobinou, že zveme k nám. Zvláštní bylo, že jsem ten obraz nedomalovala, nechala jsem sebe s tím psem bílou. A onemocněla jsem. Takže první, co bylo, když jsem sem v červnu přijela, domalovala jsem na obraz sebe jako babičku s těmito novými šedivými kudrnatými vlasy, jako že začala nová éra.

Návštěvníci vám z výstavy v Krumlově posílali prostřednictvím vaší dcery Báry po facebooku hromadný pozdrav, máte pro ně tedy dobré zprávy?
Myslím, že ano. Mě navíc vůbec nenapadlo, že by to mohlo špatně dopadnout. Takže jsem byla pokorná. Ne, že by mi bylo dobře, protože chemoterapie byla šílená a po operaci taky nic moc. Následovala bioléčba. Ta skončila na jaře a teď už snad bude všechno v pohodě. Už můžu i malovat, takže jsem šťastná.