Narodila se 18.7. 1940 v Českém Krumlově jako nejmladší ze čtyř dcer pivovarnílka Karla Webera. Rodina byla národnostně smíšená – tatínek byl německého původu, maminka Marie Weberová rozená Chromy byla Češka.

V roce 1945 rodina odchází do Rakouska. Nejprve žijí v Linci, později se stěhují do Salcburku. Se Salcburkem a Vídní, těmito hudbou posvěcenými městy, jsou pak spojena léta dozrávání i základních studií. Hudba, a klasická obzvláště, rezonovala v Anně od dětství. Bylo to součástí genetického dědictví po otci - amatérském hudebníkovi a velikém milovníkovi této múzy. Není tedy divu, že hudební inspirace prostupuje celým jejím pozdějším výtvarným dílem a provází ji po současnost.

Oprava mostu u Netřebic pomalu spěje k závěru.
Připravte se na kolony, kamiony pojedou přes Krumlov

V roce 1965 se Anna vdává a stěhuje do Francie. Tam na levém břehu řeky Seiny později doplňuje studiem na pařížské akademii své odborné vzdělání. Jako umělecké jméno si vybírá jméno své pražské babičky - Chromy. Pod touto vizitkou se roku 1975 poprvé účastní Jarního salonu (Salon du Printemps) v pařížském Grand Palais a o dva roky na to má i svou samostatnou výstavu v Galerii Hansen.

V roce 1979 se setkává se svým pozdějším učitelem a přítelem, surrealistickým malířem Salvátorem Dalí. Ten o ni svého času pochvalně prohlásil: „Vy jste první žena, která maluje silou jednoho muže,vy vstoupíte do dějin malířství.“

Typickým znakem jejích obrazů plných poezie je prolínání zážitků z okolní skutečnosti a světa s pocity snové reality. Nositelem, který vyjadřuje základní autorčinu myšlenku, je většinou lidská postava, doplněná fragmenty architektur, krajin a symbolů spjatými s odrazy historiea mytologie. Na výborném zpracování obrazů se jeví předchozí studium technik starých mistrů, kterými se umělkyně zabývala.

Michal Baly Vítovec se svou fotoknihou.
Michal Baly Vítovec: Můj letošní Dakar je v knize

Anna Chromy je umělkyní vskutku renesanční šíře. Není jen výbornou malířkou, ale také sochařkou. K sochařině, trojrozměrnému vyjádření uměleckých vizí, byla nepřímo vtažena po těžkém úrazu, který prodělala v roce 1992. Nemohla se tehdy šest let uplatňovat obrazy a tak se plastika stala plnohodnotnou paralelou vedoucí k projektování jejích uměleckých představ. Nejznámějším dílem Anny Chromy je prázdný plášť, známý jako Plášť svědomí, Kontur či Commendatore, který se nachází v Salcburské katedrále, před Stavovským divadlem v Praze, v Národním archeologickém muzeuv Aténách a na dalších místech. V letech 2007 až 2010 zpracovala Plášť jako více než čtyři metry vysoký monolit, který byl vytesán z jediného kusu bílého mramoru o váze 200 tun (váha sochy po zpracování je 50 tun). Práce proběhla ve studiu Cave Michelangelo v Carraře. Nepřehlédnutelným uměleckým dílem je i vodní kašna se sochami hudebníků, umístěná na Senovážném náměstí v Praze.

Sama Anny Chromy o své tvorbě říká: "Jakkoli jsem byla v Paříži vystavena mnoha vlivům, mé středoevropské dědictví vždycky vyplulo na povrch."

Dílo umělkyně je na svém počátku poznamenáno vlivem surrealismu, jak ho reprezentovali Max Ernst, René Magritte a především Salvador Dalí. Posledně jmenovaný jí však, dle vlastních slov, dal postupně dojít k vizionářštějšímu pojetí. Nechává na sebe, především co se barevnosti týče, v užívání jemných barevných podtónů, působit i anglického romantického malíře Williama Turnera. Spřízněnost a inspirativní vliv vykazují i někteří čeští nebo slovenští umělci, jako František Muzika, Josef Liesler či Albín Brunovský.

Nový výzkum zahajuje Biologické centrum Akademie věd ČR. Bude se týkat kovů v rostlinách.
Kvůli kovům v rostlinách se spojí vědci 30 zemí, povede je česká laboratoř

Nechme promluvit umělkyni samu, kdy říká- volně přeloženo: "Život vytváří velký pomyslný kruh. Krása stvrzuje sebe sama téměř mystickou cestou. Staré Řecko a Řím, renesance a baroko vždycky jako by mne přímo oslovovaly naléhavou výzvou: Anno, neochabuj a nevzdávej se, bojuj se zlem a ohavností prostřednictvím krásy, toho lidem daného božského vnuknutí. Vrať se ke kořenům, k prastarým mýtům a ke spáse skrze Božství. Sochy jako "Plášť svědomí, Olympijský duch, Proměna Euridyky, Sisyfos a Odysseus, vesměs součásti výstavy mých sochařských prací pod názvem "Mythos Revisited" (tj. "Mýtus znovu navštívený", poprvé realizovaných v Národním archeologickém muzeu v řeckých Athénách) a celá soudobá interpretace evropského mýtu vůbec jsou potvrzením mé víry."

Popřejme alespoň tímto malým vzpomínkovým příspěvkem velké umělkyni k významnému životnímu jubileu. Protože i v Českém Krumlově, ve svém rodném městě, má své věrné obdivovatele.

Jan Kočnar