Narodila se 18.7. 1940 v Českém Krumlově jako nejmladší ze čtyř dcer pivovarnílka Karla Webera. Rodina byla národnostně smíšená – tatínek byl německého původu, maminka Marie Weberová rozená Chromy byla Češka.
V roce 1945 rodina odchází do Rakouska. Nejprve žijí v Linci, později se stěhují do Salcburku. Se Salcburkem a Vídní, těmito hudbou posvěcenými městy, jsou pak spojena léta dozrávání i základních studií. Hudba, a klasická obzvláště, rezonovala v Anně od dětství. Bylo to součástí genetického dědictví po otci - amatérském hudebníkovi a velikém milovníkovi této múzy. Není tedy divu, že hudební inspirace prostupuje celým jejím pozdějším výtvarným dílem a provází ji po současnost.
V roce 1965 se Anna vdává a stěhuje do Francie. Tam na levém břehu řeky Seiny později doplňuje studiem na pařížské akademii své odborné vzdělání. Jako umělecké jméno si vybírá jméno své pražské babičky - Chromy. Pod touto vizitkou se roku 1975 poprvé účastní Jarního salonu (Salon du Printemps) v pařížském Grand Palais a o dva roky na to má i svou samostatnou výstavu v Galerii Hansen.
V roce 1979 se setkává se svým pozdějším učitelem a přítelem, surrealistickým malířem Salvátorem Dalí. Ten o ni svého času pochvalně prohlásil: „Vy jste první žena, která maluje silou jednoho muže,vy vstoupíte do dějin malířství.“
Typickým znakem jejích obrazů plných poezie je prolínání zážitků z okolní skutečnosti a světa s pocity snové reality. Nositelem, který vyjadřuje základní autorčinu myšlenku, je většinou lidská postava, doplněná fragmenty architektur, krajin a symbolů spjatými s odrazy historiea mytologie. Na výborném zpracování obrazů se jeví předchozí studium technik starých mistrů, kterými se umělkyně zabývala.
Anna Chromy je umělkyní vskutku renesanční šíře. Není jen výbornou malířkou, ale také sochařkou. K sochařině, trojrozměrnému vyjádření uměleckých vizí, byla nepřímo vtažena po těžkém úrazu, který prodělala v roce 1992. Nemohla se tehdy šest let uplatňovat obrazy a tak se plastika stala plnohodnotnou paralelou vedoucí k projektování jejích uměleckých představ. Nejznámějším dílem Anny Chromy je prázdný plášť, známý jako Plášť svědomí, Kontur či Commendatore, který se nachází v Salcburské katedrále, před Stavovským divadlem v Praze, v Národním archeologickém muzeuv Aténách a na dalších místech. V letech 2007 až 2010 zpracovala Plášť jako více než čtyři metry vysoký monolit, který byl vytesán z jediného kusu bílého mramoru o váze 200 tun (váha sochy po zpracování je 50 tun). Práce proběhla ve studiu Cave Michelangelo v Carraře. Nepřehlédnutelným uměleckým dílem je i vodní kašna se sochami hudebníků, umístěná na Senovážném náměstí v Praze.
Sama Anny Chromy o své tvorbě říká: "Jakkoli jsem byla v Paříži vystavena mnoha vlivům, mé středoevropské dědictví vždycky vyplulo na povrch."
Dílo umělkyně je na svém počátku poznamenáno vlivem surrealismu, jak ho reprezentovali Max Ernst, René Magritte a především Salvador Dalí. Posledně jmenovaný jí však, dle vlastních slov, dal postupně dojít k vizionářštějšímu pojetí. Nechává na sebe, především co se barevnosti týče, v užívání jemných barevných podtónů, působit i anglického romantického malíře Williama Turnera. Spřízněnost a inspirativní vliv vykazují i někteří čeští nebo slovenští umělci, jako František Muzika, Josef Liesler či Albín Brunovský.
Nechme promluvit umělkyni samu, kdy říká- volně přeloženo: "Život vytváří velký pomyslný kruh. Krása stvrzuje sebe sama téměř mystickou cestou. Staré Řecko a Řím, renesance a baroko vždycky jako by mne přímo oslovovaly naléhavou výzvou: Anno, neochabuj a nevzdávej se, bojuj se zlem a ohavností prostřednictvím krásy, toho lidem daného božského vnuknutí. Vrať se ke kořenům, k prastarým mýtům a ke spáse skrze Božství. Sochy jako "Plášť svědomí, Olympijský duch, Proměna Euridyky, Sisyfos a Odysseus, vesměs součásti výstavy mých sochařských prací pod názvem "Mythos Revisited" (tj. "Mýtus znovu navštívený", poprvé realizovaných v Národním archeologickém muzeu v řeckých Athénách) a celá soudobá interpretace evropského mýtu vůbec jsou potvrzením mé víry."
Popřejme alespoň tímto malým vzpomínkovým příspěvkem velké umělkyni k významnému životnímu jubileu. Protože i v Českém Krumlově, ve svém rodném městě, má své věrné obdivovatele.
Jan Kočnar