Touha po klidnějším životě ji přivedla z Prahy zpátky do rodného regionu. Iva Reitingerová však nezakotvila znovu ve Zlaté Koruně, odkud pochází, nýbrž v sousedním Českém Krumlově. Tady úspěšně kombinuje výchovu tří dcer s podnikáním.

Jsi přímou účastnicí událostí 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Znamená pro tebe něco tento zážitek ještě dnes?

Ten podvečer na Národní patří k rozhodujícím momentům mého života. Pochopila jsem, že máme život ve svých rukou a že aktivita každého jedince má smysl.

Pocházíš z nedaleké Zlaté Koruny, ale už řadu let žiješ v Českém Krumlově. Co tě přivedlo do Krumlova a kdy?

Po ukončení studia na ČVUT jsem zůstala v Praze, kde jsem dostala atraktivní pracovní nabídku. Po určité době se mi zastesklo po klidnějším životě bez každodenní ranní a odpolední dopravní špičky a bez věčného velkoměstského ruchu. V Krumlově jsem v roce 1993 získala zajímavou práci u Českokrumlovského rozvojového fondu, a tak jsem se ráda vrátila do rodného města a blízkosti rodičů. Brzy jsem však odešla na mateřskou, do ČKRF mezitím nastoupil můj manžel, a tak jsem se musela poohlédnout po jiném uplatnění.

Jak město Český Krumlov vnímáš?

Považuji Krumlov za báječné místo pro život. Připouštím, že turistický ruch vyhrocuje běžné provozní problémy často nad únosnou mez, že maloměstské „klima“ občas bývá dusné, ale i tak je tady a v okolí krásně, čistý vzduch, dostatek sportovního vyžití a dobré kultury. Oceňuji také čistotu ve městě a příjemný pocit bezpečí. Za negativní pokládám sezónnost pracovních příležitostí, nízké platy a z toho vyplývající malou koupěschopnost místních při vysokých cenách služeb a zboží.

Jak se z vysokoškolačky a stavební inženýrky stane podnikatelka, majitelka obchodu s řemeslnými výrobky a bytovými doplňky?

Za stavařku se nepovažuji, vlak mi ujel kamsi do dáli, naštěstí jsem na stavební fakultě studovala ekonomiku a řízení a řadu znalostí mohu uplatnit i v podnikatelské praxi. Vybrala jsem si podnikání jako způsob pracovního uplatnění brzy po narození první dcery. Časová flexibilita a možnost zvládnout část práce z domova v zásadě umožňuje pečovat o děti. Původně jsem chtěla pomoci kamarádům prodávat jejich keramické výrobky. Dnes prezentuji v obchodech v Českém Krumlově a Českých Budějovicích rozmanité výrobky více než 100 řemeslných dílen…

Tvé obchody jsou mimořádně hezké, ukazuješ cestu, jak čelit převládajícímu nevkusu. Dá se boj s nevkusem vyhrát?

Vkus je relativní pojem, řídím se svou intuicí. Popravdě řečeno, se třemi dětmi a dalším podnikáním už nemohu hodnotit každou položku sortimentu. Ochotně deleguji pravomoci s výběrem výrobků na mé pracovnice, které mají často lepší odhad než já.

Jak se proměnila nabídka v Domestice za poslední léta?

V obchodě v Budějovicích je naše nabídka i poptávka stabilní bez velkých výkyvů, zato v Krumlově jsou poslední tři roky v poptávce plné změn, s napětím očekávám, co tento rok přinese. Zatímco dříve jsme prodávali kvalitní a dražší výrobky většinou přeshraničním nebo českým zákazníkům, nyní jsou hlavní položkou drobné suvenýry , které nezaberou mnoho místa v kufru ruských a asijských návštěvníků… Asi třetina zákazníků – turistů vyhledává originální výrobky českého původu.

Co rádi nakupují Krumlováci?

Škoda, přeškoda, že krumlovských zákazníků ubývá. Není divu, nabídka k nákupům mimo centrum roste, zatímco praktických důvodů navštívit centrum je zřejmě méně. Naštěstí máme za šestnáct let působení určitý okruh věrných zákazníků, kteří kupují bytový textil, keramické nádobí a dárky.

Jak tvé pracovní úsilí hodnotí tvé tři dcery? Pomáhají?

Děti mají výhodu, že si mohou hrát s matkou na „opravdový“ obchod a zatím se ochotně zapojují. Nejstarší šestnáctiletá Eliška už funguje jako brigádnice. S nasazením prostřední dcery Marušky přímo v obchodě musím počkat, až doroste. Stalo se mi, že jsem ji nechala kdysi jako desetiletou lepit etikety na zboží a pak jsem musela americkým turistům dlouze vysvětlovat, že nezneužívám její dětské práce a že navštěvuje pravidelnou školní výuku. To, co Maruška považovala za zábavu, se jevilo téměř jako mezinárodní ostuda.

Jaká kniha tě v poslední době zaujala nebo který kulturní zážitek z poslední doby byl pro tebe inspirující?

Navzdory uspěchané době se snažím přečíst večer alespoň pár stránek. Nejsem vyhraněný čtenář, ráda využívám doporučení v knihkupectví. Z posledních přečtených knih se mi líbil titul Skleněný pokoj od Simona Mawera inspirovaný osudy obyvatelů vily Tugendhat v Brně.

A poslední předprázdninová otázka. Ráda s rodinou cestuješ. Máte místo, kam se rádi vracíte?

Rádi objevujeme nová místa, na vracení nemáme moc času. Když zbude pár dnů volna, s chutí jedeme do Rakouska do nedalekého údolí Wachau nebo do Burgenlandu. Doufám, že se někdy vrátím na zajímavá místa, například do Uzbekistánu, kde jsem jako student pobývala dva měsíce, a že zjistím, jakou změnou prošla starověká města s vývojem nového společenského uspořádání.