Oddíl malontské kopané totiž letos dosáhl půlstoletí své existence, a to si žádalo pořádnou oslavu. Trvala celou sobotu až do noci programem, v němž nechybělo přátelské utkání žáků, exhibiční utkání malontských mužů versus Internacionálové ČR, čili bývalí reprezentanti ČR v kopané. A noční zábava.

Nejprve však došlo na ocenění všech, bez nichž by malontský fotbal dávno zanikl.

Tělovýchovná jednota Hraničář Malonty byla založena 8. prosince 1960. Její budování a rozvoj zpočátku nebyly vůbec jednoduché. Oddíl kopané vznikl roku 1964. Malontští postupně vybudovali fotbalové hřiště, zděné kabiny a kovovou tribunu. Jak šel čas, střídala se období velkého rozvoje s útlumem, ale v roce 1984 začala rekonstrukce fotbalového zázemí.

Perličkou – nijak neplánovanou – je utkání Malontských s Loučovickými. „První zápas po založení malontské kopané jsme totiž sehráli s Loučovicemi a shodou okolností naši nyní po padesáti letech sehráli poslední zápas zase s Loučovicemi," uvědomil si předseda TJ Hraničář Malonty Karel Pouberl. „Byla to odveta po padesáti letech," smál se.

Další zajímavostí je, že si malontští fotbalisté k jubilejní padesátce nadělili dárek v podobě postupu do I.B třídy. Čeká je tedy napínavá sezóna.

„Současný manšaft je doplněný hostujícími hráči z kaplického Spartaku, kteří s námi hrají půl roku," říká předseda fotbalového oddílu Jiří Kubát. „Místní kluci spolu hrají pět šest let, jsou tedy na sebe zvyklí, a to dělá hodně. Jediný problém je, že kluci stárnou," povzdychl si s úsměvem. „Snažíme se je doplňovat mladými hráči, kteří se kvalitně zapojili do hry. Postup do I. B třídy jsme zvažovali, jednali jsme s výborem i manšaftem, řekli jsme si podmínky, za jakých do toho půjdeme, protože ten postup představuje i finanční zátěž. Chceme ale dokázat, že to rozhodnutí bylo správné. Musíme se s tím poprat. Je jasné, že bez pomoci obce bychom v této pozici nebyli, tady spolupráce s obcí funguje na víc než sto procent," oceňuje Jiří Kubát. Oceněných činovníků, mezi nimiž nechyběly ženy, byla celá řada. Ocenění neminulo ani předsedu jednoty Karla Pouberla.

Jaké okamžiky mu za těch padesát let nejvíc utkvěly ve vzpomínkách?
„Tak určitě ty začátky, když se dělalo hřiště a my tam ještě jako malí kluci pobíhali, pomáhali a koukali na opravdové fotbalisty. Nebo jak jsme v roce 1963 jeli na turnaj do Kaplice a byli jsme třetí, porazili jsme ve finále Krumlov. Pak když tu bylo tragický zázemí a my tu začali budovat ty kabiny. Ta pospolitost a dobrá parta. Když jsem začal trénovat a další a další. A z lidí, kteří hodně dělali: předseda Jaroš, Honza Šubů, Petr Mílek, Kubát, Míra Šuba, Malý, Jirka Burda, Pepa Steinhaisl, Nagy a možná jsem na někoho zapomněl. Ale i další z mladší generace."