„Pavel Hrádek, tvůrce, kameraman, režisér filmu, se účastnil natáčení filmu o Malši asi před dvaceti lety v ORF,“ líčil Matěj Krnínský, jak se nápad na vznik dokumentu zrodil. „Technika od té doby pokročila výrazně kupředu a Pavel pořád v sobě nosil přání a výzvu natočit film o Malši znovu, lépe a jinak. Malše je mu blízká, žije u ní od dětství. A když se stal profesionálním pilotem dronu, pustil se do toho.“ A požádal Matěje Krnínského o průvodní slovo. Toho se poté ve filmu ujal herec Bohdan Tůma.

Přírodovědná vycházka kolem Malše se uskutečnila v sobotu.
Malše se zkalila, přesto se vycházka za perlorodkou povedla

„Napsat k filmu scénář bylo časově náročné, ale nebylo to těžké, protože i pro mě je řeka Malše od malička důležitá,“ svěřil se Jan Matěj Krnínský. „Často jsem k řece chodil, pravidelně před zásadními životními zlomy, třeba než jsem šel na vojnu, nebo týden před svatbou. Těžké bylo vybrat, co půjde do filmu, protože o každém místě na Malši by se dal natočit samostatný film. A nejtěžší bylo vybrat a vytvořit z toho ohromného množství informací to podstatné tak, aby to mělo spád a nezapomněli jsme na nic důležitého.“

Místo Pavla Hrádka je u Malše
Kamera, střih, režie, produkce filmu Malše nesou jedno jméno – Pavel Hrádek. Dětství prožil ve Velešíně, kde chodil i do učení. Nyní žije u Kaplice. Řeku Malši zná jako málokdo.
Je těžké natočit film o řece?
Určitě za prvé musíte mít k řece vztah, když chcete udělat opravdu hezké záběry, a musíte řeku dobře znát. Já jsem vyrostl fakticky ve Velešíně, řeku znám od první třídy, do svých pětadvaceti let jsem tam žil, jako děti jsme se koupali v řece, když tam ještě přehrada nebyla. Mám na Malši nádherné vzpomínky. Řeka je to na filmování náročná, kvůli přehradě, také kvůli tomu, jak je zarostlá stromy, protože lítat s dronem mezi stromy je opravdu kumšt. Hodně jsem se při tom naučil zacházet s dronem, i když jsem ho jednou utopil. Ale byl to fantastický zážitek.
Jak při natáčení postupujete, vždy popojede o kus dál a točíte, obcházíte řeku…?
Je to náročné. Musel jsem si to rozplánovat na úseky. Také kvůli světlu… teď tam přijedete a fouká vítr, máte jinak světlo, jinak stíny, druhý den je to zase jinak. Začal jsem natáčet v dubnu a skončil jsem v listopadu. Celý listopad prosinec byla post produkce a na Vánoce bylo hotovo.

Film sleduje řeku z ptačí perspektivy od pramene, kde stojí kaplička v kopci nad Sandlem, až k jejímu soutoku s Vltavou v Českých Budějovicích, kde má za sebou pouť jihočeskou krajinou dlouhou necelých sto kilometrů. Kamera zabírá dvě rakouské vesnice, místo, kde řeka překračuje českou hranici. Zastaví se na Svatém Kameni, zřícenině hradu Louzek, neopomíná zajímavé mosty a stavby, stejně jako obce, jež jsou něčím výjimečné.

Řeka Malše se zapsala do srdce mnoha lidí. Mezi ně patří i Pavel Talíř, starosta Kaplice, který si film nenechal ujít. „Já bydlím pár metrů od Malše, koukám na ni z okna. Všechny moje životní etapy byly spojeny s řekou. První nahození rybářského prutu, v řece mě děda naučil plavat. A seznámil mě s plavením dříví, neboť děda byl vorař. Byl to poslední žijící vorař Malše. Jezdil s vory od krytého mostu až do Budějovic. My jsme na řece vyrostli. Od brzkého jara, kdy táhly štiky proti proudu a lámaly se ledy a my na ledech splouvali řeku. Až do pozdního podzimu, kdy jsme chytali lipany a řeka začínala zamrzat. Film se mi líbil moc, viděl jsem místa, která znám, z jiného pohledu díky tomu, že byl natáčený dronem. Tím ukázal řeku zase úplně jinak, v jiné kráse. Jenom mě mrzí, že film nedokáže přenést vůni řeky. Protože Malše má velmi specifickou vůni, jakou nemá žádná jiná řeka.“

Zhlédnutí filmu Malše zabere necelých čtyřicet minut. Podle zájmu diváků je ho možné vidět v kaplickém kině v červenci vždy ve středu a čtvrtek, pokud se sejde alespoň deset zájemců. Tvůrčí dvojice má již plány na další, tentokrát velký projekt – film o koněspřežce.