Možnost vyjádřit své pocity, nálady či životní zkušeností prostřednictvím barev mu učarovala natolik, že se z ní těší celý život. Ve svém vyšebrodském ateliéru dnes vdechuje život nejen sněhobílým plátnům, ale také třeba kytarám či houslím, do nichž se už zakousl zub času.

Pyšníte se titulem b. s. Můžete vysvětlit, co tato zkratka znamená?

Zkratka b. s. vznikla v devadesátých letech jako recesistická reakce na to, když se objevilo, že někteří politici neoprávněně používají vysokoškolské tituly. Když se v nedávné době provalila „plzeňská“ aféra, kajícně jsem musel uznat, že jako recesista jsem břídil. Humor mě přechází, když se zamyslím nad tím, na jakých školách se ještě podobným způsobem získávalo „vzdělání“, a mám docela strach, kdo o nás rozhoduje. To b. s. znamená blázen samouk.

Jaké je být umělcem na volné noze ve 21. století?

Těžké, ale i napínavé a zábavné. Nedávno mi ale přišel dopis, ve kterém mi bylo oznámeno, že jsem v důchodu, a tak doufám, že teď to bude spíš zábavné.

Kde čerpáte inspiraci?

Všude. Například z oken ateliéru vidím každý den různé barvy oblohy a různé tvary mraků, takže mám v této oblasti zásoby inspirace na několik životů. Tak je to i v jiných oblastech. Shromažďuji různé informace a zážitky, které pak využívám ve své tvorbě.

Ptá se: Miroslav Krotký - vyšebrodský rodák a patriot, který po vystudování hotelové školy začal v tomto městě provozovat jídelnu.

Cestujete za inspirací?

Máme se ženou velkou lásku, řecké ostrovy. Nejsme ale „plážoví“ turisté, podobně jako u nás děláme toulky po venkově, máme rádi křivolaké uličky přístavních městeček. Na ostrovech hlavně fotím a myslím, že za ta léta mám docela zajímavou sbírku snímků.

Můžeme se tedy dočkat i fotografické výstavy?

To určitě ne. Fotografie slouží jako náš cestovatelský deník a popřípadě jen pro nejužší okruh přátel.

Obrazy prodáváte do celého světa, kde jsou nejdále?

To je trochu jinak. Díky tomu, že se otevřely před dvaceti lety hranice a lidé začali obousměrně cestovat, dostali se i ke mně a někteří si začali odvážet obrazy. Jak pravil výtvarník Aleš Najbrt, nejlepší reklama je šuškanda. Lidé si to mezi sebou rozkecali, a tak občas ke mně zajedou. Pokud vím, tak mé obrazy jsou například ve Spojených státech amerických, Francii, Finsku a jeden kamarád tramp mi sdělil, že viděl můj obraz až v Krkonoších.

Přijíždí lidé za uměním k vám do ateliéru, nebo chodí mecenáši na vernisáže? Či se už rozvinul obchod na internetu?

Začnu od konce. Internet je výborný pro komunikaci, ale zájemci chtějí vidět obraz na vlastní oči, popovídat si s autorem. Vím to podle sebe. Sebelepší kniha, sebelepší reprodukce nedokáží zprostředkovat to, co mi dá pohled na obrazy na výstavě. Mecenáše v tom pravém slova smyslu neznám a pokud jsou, přeju je mladým, začínajícím umělcům. Pokud by ale nějaký mecenáš měl o mou práci zájem, neodmítnu ho. (Smích)

Odpovídá: František Tácha - loučovický výtvarník, jenž kouzlo barev objevil už jako malý kluk. Dnes maluje nejen na plátna, ale také na staré hudební nástroje.

Jaké byly vaše začátky? Kdy jste se rozhodl živit se malováním obrazů?

Tatínek byl kouzelný „nedělní“ malíř a odmalička jsme doma měli k dispozici pastelky, vodovky, čtvrtky. K malování nás ale nikdo nenutil. Vše bylo na základě naprosté dobrovolnosti. Učil jsem se a vlastně se učím pořád, protože člověk by neměl být se sebou nikdy úplně spokojený.

Maluji dlouho, ale asi před deseti lety, když jsem poněkud marně sháněl práci, rozhodl jsem se postavit na vlastní nohy. Měl jsem dvě alternativy, malíř pokojů nebo malíř obrazů. Protože mám závrať na štaflích a neumím složit papírovou čepici, stal jsem se umělcem b. s.

Jaký z českých malířů je váš oblíbený?

To je nejtěžší otázka. Mám u nás mnoho oblíbených umělců, žijících i nežijících. Umělců, kterých si velmi vážím, a proto si dovolím tuto otázku nechat nezodpovězenou.

Budete mít v blízké době nějakou výstavu?

Měl bych mít od 23. června společnou výstavu s velmi zajímavou rakouskou výtvarnicí Marlene Schröder. Výstava bude ve Staré radnici ve Vyšším Brodě.