Čtyři soutěžní dny a pět dnů na cestě plné poznávání nových míst, to byla cesta Medvíďat, pěveckého sboru ZUŠ Český Krumlov, do Finska. Na festival vokální hudby ve městě Tampere přijela s dalšími šestačtyřiceti soubory z řady zemí světa.

„Zpívalo se v Tampere Hall, což je největší koncertní a konferenční centrum ve Skandinávii,“ přiblížil sbormistr Lukáš Holec. „Už jen ten prostor byl sám o sobě úžasný. Co se soutěže týká, měli jsme se vejít do patnácti minut včetně příchodu na jeviště a odchodu z něj a byla vyžadována zejména hudba a capella, tedy bez doprovodu.“

Sbory hodnotila pětičlenná porota, a to napříč věkovými kategoriemi a hudebními styly. „Za to mají můj obdiv, neumím si představit, že bych měl hodnotit tak různorodé soubory,“ říká sbormistr.

Mladí zpěváci dlouho netušili, jak si u poroty vedli. „Předposlední večer před půlnocí se organizátoři ozvali, že jsme zváni na závěrečný galakoncert jako jedni z deseti sborů.“

„Už to samo o sobě dávalo tušit, že nás nějaká odměna nemine,“ vypráví Lukáš Holec. „Na gala jsme zpívali dokonce dvě písně. Byli jsme tam jednak jako dětský sbor, tedy jen soprány a alty, a jako mládežnický sbor, i s našimi tenory a basy. Byli jsme nadšení i z toho, že po nás chtěli dvě písně, zaznělo jich celkem jedenáct a my jediní jsme měli dvě.“ Oba krumlovské sbory dostaly zlatou známku, speciální cena pro sbormistry neminula ani samotného Lukáše Holce, dostal ji jen on a jedna jeho finská kolegyně.

VELKÁ VÝPRAVA

Do Finska vyrazilo pětačtyřicet dětí a pět dospělých, tedy plný autobus. „A protože člověk do Finska nejezdí každý den, naplánovali jsme si to jako poznávací cestu, celkem devět dnů, z toho jsme strávili čtyři na festivalu,“ popisuje sbormistr. „Jeli jsme přes Německo a Dánsko do Švédska, navštívili jsme losí safari, prohlédli jsme si Stockholm, přes noc jsme pluli obrovským luxusním trajektem do finského města Turku.“

Cestu absolvovali s cestovní kanceláří Scandia. "Jeli s námi i jejich průvodci, což bylo skvělé," říká Lukáš Holec. "Už jsme s nimi byli jednou ve Švédsku. Dělají Finsko i Pobaltí a to jsme zajásali.“

V Tampere nocovali v Kempu u jezera. „Celou dobu jsme měli třicítky, což jsme si, navzdory komárům, užívali,“ dodává. „Ale voda v jezeru byla pěkně studená, sníh jim tam roztál snad teprve před měsícem. Loni tam prý měli jen tři stupně. Pak jsme jeli autobusem do Helsinek, trajektem do Tallinnu a do Rigy a po baltském pobřeží.“

Tak velká výprava něco stojí. „Rozpočet se pohybuje kolem třinácti tisíc na osobu a už léta máme pravidlo, aby cena pro děti nepřekročila šest, sedm tisíc. Zbytek sháníme z grantů, od sponzorů a dárců. Dostali jsme něco od města, Jihočeského kraje, máme požádáno také na ministerstvu, na Nadaci barokního divadla, tradičně nás sponzoruje paní Plachtová z Vlašského dvora."