Výběhy jsou nyní neustále obklopené zvědavci, kteří se kochají dovádějícími medvíďaty z Ruska. Ta srší energií, užívají si velkého výběhu s bazénem a neustále se „kočkují“. Zejména větší samec, který nenechá svoji menší sestru na pokoji a zdá se, že se snaží ve výběhu hrát prim.

„Medvíďata se zabydlela rychle,“ říká medvědář Jan Míša Černý. „Přišla do většího, krásnějšího prostředí. Pravda je, že medvěd je dominantnější. Také víc žere a sestře nechá méně. Teď třeba dostal pití s medem, vypil to medvědici, přesunul se ke svému korýtku a tam to tlapou vyčvachtá ven. Nechám si udělat test DNA medvíďat, protože se mi zdá, že samec je z jiného vrhu a že je starší.“ Menší medvědice má totiž ještě kolem krku bílý kroužek, zatímco medvěd už ne. „A dost ho zajímá medvědice Marie Terezie,“ říká medvědář. „Začíná se k ní mít a přes mříže se s ní mazlí. Bojím se, jestli není starší, aby u něho říje nevypukla dříve, musím o tom promluvit s veterináři.“ Medvíďata už pochopila, kdo se o ně stará. „Získal jsem si je dobrotami a dobrým slovem, hlavně medem a jogurty, hroznovým vínem, prostě jsou to teď moji miláčci.“

Apetit mají náramný, oproti svým předchůdcům toho spořádají mnohem víc, ale melouny jim moc nejedou. „Hodně žerou,“ přikyvuje Jan Černý. „Žerou a žerou, že by praskli. Sežerou čtyři bedny zeleniny a ovoce denně. K tomu dostávají chleba, na něj jogurty, smetanu, med, navrch tři čtyři buchty. Dále psí granule, zamíchám do toho vepřové škvarky, a to zaliju Omega-3, tedy rybím tukem. Jsou to holt mláďata a rostou.“ Marie Terezie už se s novými medvědy ve vedlejším výběhu sžila, ale jak říká medvědář, pravda je, že medvědice „se spolu nemusí“.