Fantoma opery ve sklepeních krumlovského divadla ukrytého nemají, ale divadelnický a umělecký duch sálá touto budovou už mnoho desetiletí. Už asi před sto lety kolovala o tomto domě dobová pohlednice s vyobrazením takzvané Nové hospody s tanečním a divadelním sálem.

Městské divadlo najdete na adrese Horní Brána č. p. 2, při vjezdu do centra Českého Krumlova směrem od východu, těsně před patrovým kamenným mostem nad takzvanou Myší dírou.

Původně to býval jakýsi statek. Od konce osmnáctého až do poloviny minulého století jej vlastnil rod Stockingerů. Naproti přes ulici stávávala městská prachárna a oba dva domy oddělovala od okolí zeď a brána. Dohromady tvořily tedy jakýsi předpokoj nebo předmostí před samotným městem Český Krumlov.

Tančírna, kinosál, divadlo a kaplička

Tam, kde je dnes divadelní klub Ántré, bývala hospoda. Dříve klasický zájední hostinec se stájemi, vozovnou a pokoji pro hosty.

Později přibyl taneční sál, svým rozložením, stylem a řešením takřka věrná kopie zámeckého maškarního sálu, včetně lóže, balkonu, výklenku, ovšem s jinou výmalbou. V tomto sále později vzniklo kino. Promítalo se z míst dnešního jeviště směrem k řece, tedy do míst, kde jsou dnes kabina zvukaře a balkón pro diváky.

Na kino navazoval další prostor. „V zadní části objektu, kde je dnes sklad kulis, býval ještě menší sál asi pro sto diváků,“ připomněl současný ředitel Městského divadla Jan Vozábal.

Někteří Krumlováci si tuto kombinaci pamatují ještě dnes, byť byl sál v roce 1983 uzavřen s celou budovou kvůli dezolátnímu stavu. Deset let se pak objekt postupně rekonstruoval a dá se říci, že za dost veliké peníze, protože celá přestavba se nakonec vyšplhala zhruba ke čtyřiceti milionům korun.

V současné době je podle ředitele Jana Vozábala Městské divadlo moderním kulturním stánkem s divadelním sálem o kapacitě 280 míst. Všechny společenské prostory jsou v něm bezbariérové a v divadelním sále je umístěna indukční smyčka pro nedoslýchavé. Ročně pořádá více než 120 představení, která navštíví téměř 18 tisíc diváků.

Jak už bylo uvedeno, strašidlo ani ducha nějakého zoufalého impresária v divadle nehledejme, ale něco metafyzického tu přece jenom je. Vedle budovy totiž stojí kaplička. K té se nikdo nezná, ale esoterici říkají, že v těchto místech proudí ze země velice silná pozitivní energie. Možná proto tady lidé tak rádi postávají a kochají se pohledem na řeku a zámek.

Před několika lety oslovili vedení divadla manželé z Rakouska, kteří se dotazovali na to, komu kaplička patří a proč je v tak zuboženém stavu. Nabídli se také, že na její opravu přidají vlastní peníze. Sešlo se tak několik sponzorských darů a do opravené a vysvěcené kapličky pak věnoval Václav Bedřich zdarma i vlastní verzi sochy Krumlovské madony.

„Český Krumlov má tři madony. Původní originální gotická socha stojí v Městském muzeu ve Vídni,“ konstatoval páter Václav Pícha při loňském letním vysvěcení kaple a dodal: „Druhou madonu zhotovil také pan Bedřich, a to do zimní kaple. U divadla tedy máme třetí Krumlovskou madonu.“

V Krumlově je skvělá parta nadšenců

Jedním z nejznámějších protagonistů ochotnického hereckého života v Českém Krumlově je Zdeněk Krajíček. Vystřídal několik občanských povolání.

Jako hajný si mnohokrát prošel lesy kolem Plešného jezera nebo kolem Kleti. Poté postupně přesedlal na práce ve dvou zdejších továrnách. Ale vidět jej můžete i v několika výrazných filmech, které se v Českém Krumlově a okolí natáčely.

Vzpomeneš si v souvislosti s českokrumlovským divadlem na něco důležitého, na něco, co ti výrazně zasáhlo do života?
Díky němu jsem se dostal ke slavnostem města. V roce 1992 jsem se přihlásil na konkurzu do průvodu a režisérka Inge Švandová mi prakticky ihned nabídla roli Petra Voka. To mě velice překvapilo. A od té doby se tomu věnuji.

K divadlu jsi inklinoval vždycky?
Historické záležitosti mě bavily, to ano, ale že bych šel cíleně za divadlem, to ne. V roce 1979 jsem si poprvé zahrál na Trocnovských slavnostech a zajímavé je, že o třicet let později jsem hrál roli Jana Žižky na Táborských slavnostech.

Absolvoval jsi i řadu komparsů při natáčení filmů nebo reklam, které v Českém Krumlově bývaly poměrně časté…
Ano. Těch filmů, ve kterých jsem hrál, bylo asi dvanáct. Naposledy se mi podařilo zahrát i ve filmu o hraběnce Báthoryové.

A co přímo divadelní život v Českém Krumlově?
Je tady výborná parta lidí, od toho se všechno odvíjí. Oni jsou pro Krumlov schopni opravdu mnoho udělat. Vždyť jen ta nádherná představení, která dělá sdružení Proradost na otáčivém hledišti…

Myslím si, že to ukazuje i na obrovský rozdíl mezi Krumlovem a Budějovicemi. Co se týče kulturního života, různých slavností a podobně, v krajském městě chybí právě taková dobrá parta nadšenců, která by pro město takto žila.

A co tvůj vztah k budově Městského divadla?
Už poměrně dlouhou dobu tancuji v souboru historických tanců Fioretto a právě Městské divadlo nám poskytuje poměrně výrazné zázemí hlavně tím, že nám tam umožnilo zkoušet.