„Nasbírali jsme asi třicet masáků,“ vyprávěl houbař, který sbírá muchomůrku růžovku celý život. „Ještě při čištění houby pečlivě prohlížím, jak se mi některá jen trochu nezdá, vyhodím ji. Vyhazuju pro jistotu i hřiby kováře. Vůbec nechápu, jak je možné, že jsem tu muchomůrku nepoznal.“ Muchomůrka tygrovaná je hodně podobná muchomůrce růžovce, nebo-li masákovi, navíc ani svou chutí nevaruje, že není vhodná k jídlu.

Naštěstí se otrava projevila brzy. Asi po třech hodinách začalo být Tomáši Šimkovi a jeho ženě špatně. „Přišla za mnou dcera, že mamka zvrací. Vstal jsem – ale motal jsem se jako opilý.“ Zatímco jeho paní se z otravy díky zvracení brzy dostala, Tomáš Šimek se motal dál. Jednak zřejmě jedovaté houby snědl větší díl a jednak proto, že z něho houby dostali až v nemocnici. Tam prožil očistec. Pumpovali mu žaludek a pak ho prolévali vodou, aby mu útroby pořádně propláchli.

„Bylo to něco strašného,“ podělil se o pocity Tomáš Šimek. „Vzorky houby poslali zdravotníci na rozbor. Zdravotnický personál interny a jednotky intenzivní péče si se mnou opravdu užil. Mají můj obrovský obdiv a posílám jim i panu primáři veliké poděkování.“

Více čtěte v sobotním vydání Českokrumlovského deníku.