Mládenec, který na ostrůvku v tu osudnou chvíli stál, byl dvaadvacetiletý Michal Dolanský z Českého Krumlova. Rozloučit se s ním přišla spousta lidí a kamarádů, neboť Český Krumlov tak ztratil skvělého, chytrého, nesmírně talentovaného chlapce, který měl spoustu zájmů včetně sportu. „Byl to opravdu výjimečný kluk,“ zavzpomínala Hana Bůžková, ředitelka českokrumlovského gymnázia, které Michal úspěšně absolvoval a nyní studoval na Karlově univerzitě v Praze. „Strašně hodný, pokorný, nesmírně inteligentní. Na co sáhl, to se mu dařilo.“
„Michal byl nezapomenutelný student,“ řekla se smutkem v srdci jeho třídní učitelka Ilona Šulistová. „Takový, který učitele chytne za srdce a zůstane v něm navždy. Člověk nesmírně chytrý, bystrý, otevřený všemu novému, s absolutní touhou dozvědět se, rozvíjet se a zlepšovat se. Člověk, který nejen bere, ale i dává a obohacuje, člověk, který nikdy na nic nežehrá, nestěžuje si, který se z každé situace snaží vytěžit maximum. Michalovým světem nebyla jen škola. Obzor jeho zájmů byl obrovský. Nikdy se na nikoho nepovyšoval, svoje znalosti nikdy nedával okázale najevo, uměl pomoci a poradit, byl nesmírně lidský, přátelský a empatický. Michal do každé situace vnášel klid, pohodu a jemný humor, uměl si udělat legraci sám ze sebe, uznat svou chybu, omluvit se. Atmosféra v jeho přítomnosti nikdy nebyla napjatá, bylo přímo hmatatelně cítit, jak je všem v jeho přítomnosti dobře.“
Michal Dolanský byl rovněž dlouholetým žákem českokrumlovské základní umělecké školy. Hrál na zobcovou flétnu, učil se hře na klavír. „Začal se věnovat i sborovému zpěvu,“ připomněla ředitelka ZUŠ Alena Švepešová. „S Medvíďaty prožíval perné nácviky, běžné radosti i výjimečná hudební setkání. Po absolutoriu hry na klavír se začal učit hře na tubu a zakrátko zasedl do žákovského dechového orchestru, jemuž zůstal oporou i při studiu vysoké školy až do nedávné účasti orchestru na mezinárodní soutěži dechových orchestrů v Ostravě. Vystupoval s žesťovým kvartetem, při vysoké škole v Praze se začal věnovat zpívání ve dvou pěveckých sborech…“
Michal také náležel do Schwarzenberské granátnické gardy, kde hrál na tubu a nemohl chybět jako účinkující například při zámecké Barokní noci Festivalu komorní hudby. Všichni cítí hlubokou lítost a nespravedlnost nad jeho odchodem.
