Milíř vyrostl v uplynulém víkendu pod zříceninou hradu Dívčí kámen. Dnes už takřka zapomenutý způsob výroby dřevěného uhlí tak mohou obdivovat všichni turisté, kteří na památku tento týden nasměrují své kroky.

Kdo by se rád zašel podívat vyloženě jen na milíř, který si dnes mnozí vybavují snad jen z pohádky Pyšná princezna, měl by tak učinit hlavně v sobotu.

„Kdy program celého týdne vyvrcholí právě rozebráním milíře,“ řekl vedoucí Správy CHKO Blanský les Jan Flašar. „Rozhodli jsme se z pálení milíře udělat větší akci, která je zaměřená hlavně na mládež.

Děti tu mají několik zastavení, na kterých se dozvědí leccos o historii a přírodě Blanského lesa. Zapomenout bych neměl také například na soutěž v malování o nejlepší obrázek, který by měl být zaměřen na přírodu.“

Zmenšenina

Milíř pod Dívčím kamenem není úplně největší. A to z toho důvodu, aby v něm pálení netrvalo příliš dlouhou dobu. „Je to zmenšenina. Nikdo z nás nemá tolik času, aby tady mohl pálit tři až čtyři týdny,“ řekl Jiří Kadera z Hornicko – historického spolku Planá, který je zároveň členem CHKO Český les.

„Velikost milíře jsme zvolili tak, abychom v sobotu nerozebírali úplně žhavou kouli. Aby si lidé mohli něco odnést.“

Jiří Kadera se milířům aktivně věnuje. Doposud jich postavil už k desítce. Nyní si může udělat čárku i za Dívčí kámen. „Kromě toho jsem se ale samozřejmě účastnil také mnoha výpalů. Na větší milíře je nás víc, různě se u nich střídáme,“ řekl Jiří Kadera.

Milíř pod Dívčím kamenem se zapaluje seshora. „Tento typ milíře byl hojně používán například na české straně Českého lesa či v Krušných horách. Jiné druhy milířů se mohou zapalovat naopak odspodu,“ vysvětlil Kadera.

Stačí procházka

A jak se člověk vlastně k nezvyklému koníčku, jakým jistě stavba milířů je, dostane? „Jednoduše,“ usmál se v pondělí Kadera hned po zápalu. „Chodíte po lese, máte oči otevřené. Najednou narazíte na místa, o kterých přemýšlíte, co znamenají. Pak se začnete pídit. A je to.“

Jiří Kadera také zmínil, že jsou v republice pozůstatky milířů, ve kterých se ještě dají nalézt uhlíky. „U nás v západních Čechách jsou většinou svahy, rovinu tam hned tak nenajdete. No a na nich člověk narazí na úplně rovný dvanáctimetrový kruh.

Když ho podhrábne, dostane se na černou zem, ve které jsou opravdu ještě uhlíky. Lesáci údajně kdysi chodili na taková místa sbírat dřevěné uhlí,“ řekl Jiří Kadera.