Jestliže do bytu vstoupí sociální pracovnice v doprovodu uniformovaných policistů a strážníků a odeberou rodině vlastní dítě, je jasné, že vyvrcholil nějaký problém. Kde začal? Kdo nese hlavní vinu? Co bylo a co bude dál s dítětem? Jeden z mnoha podobných případů končil ve středu vynesením rozsudku u českokrumlovského okresního soudu.

§ Smůla a kontroly

Ale vraťme se na začátek. Aktéry příběhu jsou pan Karel, jeho žena a jejich děti. „Čtyři roky se mi nedařila živnost, zkrachovalo podnikání a dostal jsem se do dluhů,“ přiznal v redakci Českokrumlovského deníku při prvním setkání. Postupně s rodinou žili v Horním Dvořišti, Jindřichově Hradci, Českých Budějovicích, Kaplici a Benešově nad Černou.

Vše bylo podle pana Karla i jeho ženy vyčerpávající. Co mohlo, to nevyšlo, komplikovalo se, ubývaly zakázky, přibývaly zdravotní i psychické problémy. Problematické bylo i chování Karla k úřadům a okolí. Jak později vyplynulo, všude žili pod bedlivým dohledem pracovnic odboru sociálních věcí a zdravotnictví v Kaplici. Jejich kontroly toho, kde a jak děti v této rodině žijí, už ovšem začal Karel brát jako obtěžování. Nicméně pracovnice k tomu měly své důvody.

„Jezdily za námi všude. Dojely i do Jindřichova Hradce, do Českých Budějovic do bytu, který jsme tam měli pronajatý. Jakmile se to jeho vlastník dozvěděl, okamžitě nás vystěhoval, protože nechtěl mít ubytované nějaké sociální případy,“ nastiňuje Karel. Majitel bytu ale rodině zajistil ubytovnu. Jenže tam se vše opakovalo. Jeden z chlapců, čtyřletých dvojčat, už tlak psychicky nevydržel a tak rodiče sami požádali o jeho svěření do speciální péče dětského domova. Druhý zůstal s rodinou. Zatím. (Dceru už v ústavu měli hned od narození.)

§ Velká chyba

Po návratu do Kaplice žádali město o pomoc. „Smiloval se nad námi pouze místní farář. Na faře jsme si mohli vyprat a alespoň za stravu pracovat a bydlet.“ Napjatá situace vyvrcholila Karlovou hádkou s představiteli města a emailem, který jim zaslal. Tady udělal svoji velikou životní chybu, protože v textu uvedl, že: „…jsme připraveni odejít z tohoto světa, pokud nám město nepomůže.“ Ihned nato město zakročilo. Na Silvestra přijela jedna z pracovnic kaplického sociálního odboru a společně s policisty rodině odebrali druhého syna. Toho pak odvezli do dětského domova. Podle oficiálního vyjádření domova přijelo dítě po několika hodinách od odebrání pouze v punčoškách, mikině, bylo cítit kouřem a mělo modřinu na ruce. Podle rodičů způsobenou zákrokem policisty.

Jak proběhlo ono odebrání? Emotivně, odtržením dítěte z otcovy náruče, napadením policistů, po kterém Karel skončil v poutech.

„Vzhledem k tomu, že se jedná o nezletilé dítě, nebudu se vám k věci nijak vyjadřovat,“ uvedla včera pro Českokrumlovský deník sociální pracovnice Jana Vrábelová, která dítě odvážela. A to ani co se týká zákroku dospělých. U soudu ovšem uvedla, že odebrání proběhlo kvůli ochraně života dítěte, protože rodiče vyhrožovali sebevraždou.

§ Rozsudek

„Soud nařizuje ústavní výchovu obou nezletilých chlapců,“ konstatovala při vynesení rozsudku v Českém Krumlově soudkyně Eva Rožboudová. „Zákon o rodině stanoví, že soud nařídí ústavní výchovu, pokud je výchova dítěte vážně ohrožena, nebo pokud nemohou rodiče jeho výchovu z jiných vážných důvodů zabezpečit,“ dodala soudkyně. Už první z obou chlapců byl předán do dětského domova na základě žádosti samotných rodičů, kteří sami podle svých slov péči o dítě nezvládali. K rozsudku ji vedly následující okolnosti:

„V době přijetí byly prvnímu chlapci tři roky a pět měsíců. V této době uměl pouze tři slova, neuměl pít z hrnečku, jíst lžící, sedět za stolečkem, nosil pleny. Pokud by rodiče zajistili klidný, trpělivý a důsledný přístup k výchově, nemohlo by k tak závažné retardaci a zanedbání vývoje dítěte dojít. Ze zprávy domova vyplývá, že po čtyřech měsících se umí dítě samo umýt, najíst, dojít si na záchod, reaguje na základní výzvy.“

Podle znaleckého posudku v současné době nejsou rodiče schopni děti vést a zabezpečovat. „Za celou dobu, co soudní jednání probíhalo, nepřesvědčil ani jeden z rodičů soud o tom, že jsou schopni rodinu zabezpečit. Po celou dobu, co mají děti ve své péči, nebyl otec schopen si najít vhodné trvalé zaměstnání.“ Podle státní zástupkyně rodiče své děti milují, ale to je v tuto chvíli málo. Musí je i umět uživit a vychovat.

Pan Karel i jeho žena se po vynesení rozsudku na místě odvolali. Příběh tedy nekončí. Aktéry čeká vyšší instance, ale podle Karla snad i změna k lepšímu. „Nechceme o děti přijít. Já vím, že jsem udělal velkou chybu a že jsem se často choval hrozně, ale já to chci změnit.“