„Bylo velice těžké srovnávat úspěchy ze soutěží, které loni proběhly, s činy a tvorbou, za kterou není udělen žádný diplom nebo výsledková listina,“ říká Hana Korčáková z pořádajícího domu dětí. Komise se proto rozhodla, že ocenění formou diplomu a knižní poukázky získává každý žák nebo student nominovaný školou.

Komise navíc vybrala devět hlavních ocenění. Jsou to především studenti a žáci, kteří se po delší dobu dobrovolně zapojili do pomoci ve zdravotních a sociálních zařízeních kraje nebo vytvořili něco zvláštního.

Dnes představujeme první dvě oceněné.

Magdaléna Hrdinková

Mezi oceněné Mimořádné talenty Jihočeského kraje patří Magdaléna Hrdinková.Mezi oceněné Mimořádné talenty Jihočeského kraje patří Magdaléna Hrdinková.Zdroj: Deník

* 14 let, Gymnázium V. Nováka v J. Hradci
* Pomoc v Domově seniorů v J. Hradci

V červnu jsem začala dobrovolničit v domově seniorů. Dostala jsem se tam díky Janě Vojáčkové, která vede hradeckýD-Klub Otevřených oken a která tam se mnou pravidelně jezdila. Každá návštěva byla krásný zážitek. Se seniory jsem si povídala, měla šanci si poslechnout příběhy opravdu zajímavých a milých lidí. Hraji na kytaru, takže to jsme také využili. Trocha hudby a zpěvu umí zlepšit den.

Jsou to teď těžké časy, ale je důležité mít dobrou náladu. Stačí i drobnost, která vykouzlí úsměv na tváři. Pravidelně vidím krásné věci, které D-Klub pro seniory připravuje. Loni před Vánoci mamku napadlo, jak bychom i já s přáteli mohli pomoct. Nahráli jsme řadu koled seniorům jako takový soukromý vánoční koncert. Myslím, že jsme tím úsměv opravdu vykouzlili…

Co mě v této činnosti tolik naplňuje, je právě to, že tím dělám radost jiným. Moc se těším, až bude situace lepší a já budu moct obnovit svoje návštěvy. Je to něco, u čeho bych chtěla i v budoucnosti vydržet, možná do toho zatáhnout i kamarádky. Pomoc druhým je důležitá a já jsem neskutečně vděčná za příležitost něco takového dělat. Děkuji za to Janě i všem seniorům, které jsem v domově poznala.

Viktorie Veverková

Mezi oceněné Mimořádné talenty Jihočeského kraje patří Viktorie Veverková.Mezi oceněné Mimořádné talenty Jihočeského kraje patří Viktorie Veverková.Zdroj: Deník

* 17 let, Gymnázium Strakonice
* Intenzivní dlouhodobá pomoc v Dětském domově ve Volyni

Žiju v Tažovické Lhotě. Když začala první vlna pandemie, napadlo mě, že by v dětském domově ve Volyni možná potřebovali někoho navíc na on-line vyučování a doučování. Mám v plánu být pedagogem a pracovat s dětmi. Tohle jsem brala jako premiéru. Pomáhám ve vodáckém kroužku s vedením mladších dětí, ale tohle bylo něco úplně jiného.

Myslela jsem, že práce bude jednodušší, ale opak byl pravdou. Pracovala jsem krátký a dlouhý týden. V té době jsem neměla tolik on-line hodin jako teď, tak jsem to stačila. Když řeknu stačila, tak se často stalo, že jsem domů přijela večer v půl deváté a do půlnoci, někdy i déle, jsem dělala své úkoly, ráno vstávalav šest a znovu do práce…

Ze začátku mě děti okukovaly a zjišťovaly, co si mohou dovolit. Oporou mi byl dobrý kolektiv vychovatelek , který děti usměrnil, ale postupně jsem si autoritu sjednala už samaa v tom, že svěřenou práci dělám dobře, mi hodně pomohlo, když jsem uslyšela: „Viky, ty už jsi jedna z nás!“

Děti se snažily, ale jak nejsou z domova zvyklé na režim a cílenou práci, je to pro ně hodně těžké. Některé z nich jsou chytré, ale než se dostaly do domova, školu navštěvovaly sporadicky, a proto mají stále problémy zanedbanou výuku dohnat.

Největší radost jsem zažívala, když některé z dětí pochopilo složitou látku a bylo vidět, že má radost. Takové to: Konečně to chápu! Také jsem pomáhala trochu jako IT-technik. Je hezké, že se udělá on-line výuka, ale měl by se brát ohled na věkový průměr pedagogů a udělat jednotný program. Ne každý je počítačový guru…

Práce mě moc bavila a hodně jsem získala. Kdybych neměla tento rok tolik povinnou on-line výuku, tak bych se bývala na podzim ráda vrátila. Všichni se ke mně chovali moc hezky. S některými dětmi jsem stále v kontaktu na sociálních sítích. Někdy si napíšeme nebo pomáhám po telefonu. Obdivuji je, s jakými potížemi se musí potýkat. Také jsem přesvědčená, že dětský domov je může do života připravit lépe než někteří rodiče. Děkuji paní ředitelce Hosnedlové, že mi dala takovou příležitost a věřila mi.