Jen co se velká ručička přiblíží ke dvanáctce, přestane zručný švec podřimovat a pustí se do opravy dalšího páru bot. Hned o kousek vedle se do díla dají kováři a v Betlémě, kde Panna Marie po celou hodinu pečlivě kolébala zrovna narozeného Ježíška, pokývne Josef hlavou.

Takové divadlo se každou hodinu rozehrává na nástěnných hodinách tzv. schwarzwaldského typu, které až do konce září vystavuje v zasedací místnosti rožmberského městského úřadu českokrumlovský sběratel Václav Fučík.

„Dříve lidé neměli televizi, a tak si hezkou podívanou museli obstarat jinak," ukazuje na své hodiny Václav Fučík, který zhruba za třicet let, po které ho sběratelská vášeň drží, doma nashromáždil více než stovku hodin.

Jsou mezi nimi i opravdové unikáty. Jako například celodřevěné hodiny z počátku 18. století. „Ze dřeva je na nich úplně všechno, dokonce i kolečka," zdůrazňuje sběratel, jenž opečovává i jedny věžní hodiny.
Nad čím však sběratelské srdce Václava Fučíka zaplesá nejvíce, to jsou již zmíněné schwarzwaldské hodiny.

„V době, kdy ještě neexistovaly velké továrny, je vyráběli lidé v jednotlivých hospodářstvích v oblasti Schwarzwaldu, která leží v jihozápadním Německu ve spolkovém státě Bádensko – Württembersko," vysvětluje Václav Fučík.

Dodává, že ač hodiny vypadají na první pohled stejně – vizuálně je spojuje především charakteristický štít – hodináři z každého schwarzwaldského hospodářství do ukazatele času vtiskli svůj osobitý styl. Dá se tedy říci, že každý kus je originální.

Václav Fučík se neshání po zachovalých hodinách, které by jen oprášil a pak pověsil doma na zeď. „To by mě nebavilo. Bylo by to stejné, jako kdybych si do pokoje zavěsil svatební fotku," přirovnává sběratel. Jeho vášní je poohlížet se po kusech, které už lidem svůj čas neukazují, a skončily zapomenuté v krabicích na půdách nebo dokonce na skládkách.

„Kupuji zkrátka vraky, které pak celé opravím. To mi dělá dobře, to mě baví," potvrzuje Václav Fučík.
Hodinám se přitom snaží vrátit jejich původní vzhled, občas ale nechá pracovat svou fantazii a hodiny vyšperkuje nějakým vlastním nápadem. Tak vznikl i výše popisovaný výjev Betléma.

„Jen jsem pořád nemohl přijít na to, jak udělat vola, který má v Betlému také své místo. Nakonec mi jako předloha posloužil obal jednoho známého sýra," směje se Václav Fučík.

Kdo přijde ke sběrateli domů, ten ale tikot hodin neuslyší. „Všechny hodiny se snažím udržovat tak, aby byly provozuschopné. Ale pouštím si je jen občas, pro radost," říká Václav Fučík a dodává: „Čas si řídím podle moderních hodin. Těch na baterku."