Bouchání palic do dláta zní celý týden areálem českokrumlovského nízkoprahového zařízení Bouda. Školáci se zde učí umělecky opracovávat dřevo pod dozorem zkušeného akademického sochaře Petra Fridricha.

Tradiční akce s názvem Sochy a děti přivedla v úterý i děti ze Základní školy Kaplická Český Krumlov. Ty patří podle Fridricha mezi ty šikovnější.

10.45: Děti jsou naplno zabrané do práce. Většinou pracují pečlivě a soustředěně. Najdou se ale i jedinci, kteří se s kladivem nehodlají příliš kamarádit. Ti dvě hodiny v Boudě chápají spíše jako úlevu od školních lavic.

„Hlavní je, že si to děti vyzkoušejí. Třeba v tesání do dřeva objeví někdo novou zálibu. To pro nás bude hlavní zadostiučinění. Něco podobného dělám i s pacienty v Červeném Dvoře. Mám radost, když mi pak někdo oznámí, že v tom hodlá po propuštění z léčebny pokračovat,“ říká Petr Fridrich.

10.55: Dětská soustředěnost je stále celkem vysoká. „Kaplická škola je šikovná. Její děti se takové činnosti dokážou věnovat. Samozřejmě ne všichni. Někdo je jednoduše levý a nechce se mu, což ale platí o všech školách. Ne každý prostě může sochařit. Nemá pro to cit,“ říká Fridrich.

„Ale některé z dětí stačí malinko namotivovat a jedou, což je fajn,“ dodala učitelka Zuzana Danielisová.

11.00: Akce v Boudě mají děti rády, což potvrzuje u Juliána Žigová z Vyššího Brodu a Ráchel Cínová z Mirkovic. „Je to tu fajn, taková pohoda,“ uculují se obě dívky. Hlavní důvod je ale jasný – oddych od školy.

„Je to prostě lepší, než se učit. To je jasné.“ Vytváření soch ze dřeva ale děvčata nijak nepřitahuje. „Vlastně ani nevím, co mi tu vzniká. Dodělávám něco po holkách,“ krčí rameny Žigová.

11.15: Se svým dílem se snaží spolužákům pochlubit Ludvík Horváth. Vytesal do dřeva veliké srdce. Je totiž až po uši zamilovaný. „Mám opravdu velkou lásku, tak jsem to vytvořil pro ni,“ prozrazuje Horváth. Je mu ale trošku smutno, že takřka valentýnský výtvor jeho dívka nejspíš neuvidí.

„Je to moje bývalá spolužačka Diana ze Základní školy Plešivec. Nevím, jestli se sem dostane. Ale určitě by se jí srdíčko líbilo,“ věří Horváth. Celé dílo má ale podle přihlížejících jedinou vadu na kráse – chybí jméno!

Vždyť takhle by mohlo srdíčko patřit komukoliv. „Ty jo, to je pravda,“ zamýšlí se. O pár minut později proto znovu buší do dláta.

11.15: Pozornost některých dětí začíná víc než dřevo přitahovat klouzačka pro malé děti. Vypadá to, jako by si snažily za každou cenu najít jiný zdroj zábavy. „Hybaj z ní,“ kazí jim plány dohlížející kantorka. „Nééé, my se chceme klouzat,“ marně žáci protestují.

11.17: „Ty vado, ty máš úder jako chlap,“ zní obdivující dívčí hlas na účet spolužačky.

11.45: Nebe se začíná pomalu zatahovat. Mračna se naštěstí krotí a déšť na tesající mládež nepouštějí. Děti pokračují ve své činnosti. Už mají jim zbývá posledních 15 minut, protože úderem dvanácté musí zamířit zpátky do školy.