Do pestrých barev se v pátek minulý týden oblékla Základní škola Linecká Český Krumlov. Místo běžného učení se žáci dozvídali nejrůznější zajímavosti kolem Afriky. Poznávali tamní život, kulturu či zvířata.

„Takzvaný multikulturní den se uskutečnil v rámci spolupráce s Organizací pro pomoc uprchlíkům. Utečenců z Afriky je tu poměrně hodně, takže je dobře, když se o tom děti něco dozvědí. Určitě budeme v podobných akcích pokračovat,“ řekl ředitel školy Karel Dvořák.

A jaký mají po pátku na Afriku názor nejmladší školáčci?

Justýna Bauerová, 1.A

Chtěla bys bydlet v Africe?
Já tam ale nikdy nebydlela!

Já vím. Ptám se jen, zda bys tam chtěla bydlet…
Docela jo, ale neumím bohužel africkou řeč.

Myslíš si, že se tam mají dobře?
Asi ne. My se tady máme lépe. Alespoň to tak vypadá.

Slávka Rucová, 1.A

Podívala by ses ráda do Afriky?
Podívala. Třeba velbloudi jsou opravdu super. Ale bydlet bych tam nechtěla.

Proč?
Lidi se tam asi moc dobře nemají.

Anetka Neubauerová, 1.A

Co se ti nejvíc líbí na Africe?
Tygři!

Chtěla bys, aby tygři běhali volně i u nás v republice?
U nás by běhat neměli. Ne, to by se mi nelíbilo. Jsou nebezpeční. Ale určitě jsou lepší než velbloudi, ti mě moc nebaví.

Honzík Bauer, 1.A

Láká tě Afrika?
Chtěl bych se tam podívat. Ale určitě bych tam nechtěl bydlet. Raději zůstanu tady. Je tu hezky.

Co se ti nejvíc líbí na Africe?
Určitě kobra. Mám totiž rád hady. Když jsem se byl podívat v zoologické zahradě, byli hadi nejlepší.

A to by ses jich nebál?
Trošku bych se bál, že mě kousnou. Kobry totiž umí i skákat.

Radim Horyna, 2.A

Co bys řekl bydlení v Africe?
V Africe bydlet nechci.

Důvod?
Jsou tam přece zmije.

Ale něco by se ti tam určitě líbilo…
To jo, myslím si, že ježdění na dromedárovi musí být paráda.

Jak se mají lidé v Africe?
Moc dobře asi ne.

Proč myslíš?
Protože tam nemají vodu.

Drsný život v Africe zažila před 25 lety třídní učitelka prvňáčků Jarmila Trnovcová. Půl roku pobyla v Libyi. Jak na tu dobu vzpomíná?

„Dobře. Našla jsem si tam tehdy manžela,“ usmála se kantorka. „Byla to rozvojová země, ve které vládla nervozita. Kamkoliv jsme jeli, sedl si k nám do autobusu Libyjec se samopalem. Hlídal nás. Tehdy jsem tam jela učit. Dodnes si pamatuji několik arabských výrazů.“