Proti němu se plazil had. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby neměl na hlavě zlatou korunu. Co to mělo znamenat? To mlynář nevěděl. V každém případě ale věděl, že by se rád zlata zmocnil.

Jenomže okrást hada může být nebezpečné. Bylo tedy potřeba vymyslet nějakou lest. Nakonec mlynářův problém vyřešil svojí neopatrností sám had.

Neodolal bílému šátku, který muž rozprostřel na zem. Připlazil se na něj a korunku si odložil. Toho hned zloděj využil, lup do šátku zabalil a rychle běžel domů.

Jenomže nevěděl, jakou odezvu jeho čin bude mít. Krádeží rozzuřil tisíce hadů v okolí. Ti příliš nemeškali a téměř okamžitě začali na mlynářův dům útočit. Vždyť okradl jejich královnu.

Mlynář se však velice dobře zabezpečil. Uzamkl všechny dveře a okna. Hadi nedokázali najít jedinou skulinku. Jejich agresivní útoky tedy nakonec nebyly nic platné. Mlynář byl v dokonalé pevnosti a mohl se jen zlověstně syčícím hadům usmát.

Korunka mu zůstala. Evidentně přinesla i štěstí, protože mlýn pak výtečně prosperoval.