Tam se nejprve za zavřenými dveřmi obřadní síně setkal se zastupiteli města, poté na náměstí odpovídal rovněž na dotazy občanů.

V rohu náměstí stálo s protestními cedulemi několik členů strany zelených a maminka se dvěma malými dětmi. Lidí s protestními cedulemi se ale na náměstí našlo víc.

„My jsme přišli upozornit na svůj občanský postoj, na to, že ne celá Kaplice vítá prezidenta Zemana. Chceme upozornit na věci, které nás trápí, což je celkové chování Miloše Zemana,“ řekl za zelené Ondřej Šanda z Kaplice.
„Já jsem přišla vyjádřit svůj názor na pana prezidenta,“ sdělila mladá maminka Dita Měkotová: „Svým chováním nás dobře nereprezentuje a my ho pak nemůžeme respektovat.“

„Já jsem se přišel podívat, protože je to náš prezident,“ řekl Josef Krnáč z Kaplice. „Žádné politikaření. Prostě je to prezident a jako prezident si zaslouží úctu. Mně se zdá, že politické strany nevědí, co to je politická kultura a úcta obecně. Ale kdo nemá úctu k jinému, nemá ji ani sám k sobě. Miloš Zeman má mé sympatie, protože je to prezident. Vím, že má svoje názory na věci, které se udály, a vím, že má i své chyby, ale je to prezident, a to je třeba ctít.“

„Já se přišla podívat ze zvědavosti,“ konstatovala Marie Táchová z Kaplice. „Jak vypadá, jaké mu budou kladeny otázky… K jeho sympatizantům ani moc nepatřím, ale přišla jsem si pana prezidenta poslechnout, třeba si člověk udělá zase jiný názor…“

Kromě občanů se nerozpakovaly klást dotazy prezidentovi ani děti. Například, Proč jste pustil Kajínka, se stručně a jasně zeptal Dominik Návorka.

„Důvody jsou v zásadě dva,“ dopověděl Miloš Zeman: „První – pochybnosti, zda tu vraždu skutečně spáchal. Pochybnosti jsem nevyjadřoval jenom já, ty vyjádřil veřejně například předseda ústavního soudu pan Rychetský. Druhým důvodem je prostý fakt, že ten člověk byl ve vězení 23 let. Nedávno soudní psychologové oznámili, že je schopen resocializace. Po 23 letech, kdy ten člověk neustále popírá svou vinu, si myslím, že buď došlo k justičnímu omylu, což nikdy nemůžeme vyloučit, anebo že 23 let je dostatečný trest nehledě na to, že šlo o podmínečné propuštění, kdy podmínka zní, že se během sedmi let, což je maximální horní hranice, nesmí dopustiti žádného trestného činu.“