„Což o to, les je tady krásnej, ale houby jsou vysbíraný. Pojďte, uděláme rojnici, to musíme něco najít." Přesně tyhle věty z legendárního filmu Ecce homo Homolka se mi vybavily, když jsme v šesti lidech vyrazili na houby do lesa u Mostek nedaleko Kaplice. Žádné houbařskými mýty opředené místo, naopak, prakticky nejbližší les, který je přístupný ze silnice. Jestli rostou, musí růst všude. A rostou! Za čtyřicet minut plný košík hřiby, bedly, lišky, kozáci, klouzci…Musím se přiznat, že jsem houbový analfabet a aktivně sbírat jsem je byl naposledy před dvaceti lety. Tehdy ještě povinně, s rodiči. Vzpomínám, že nás strýc lesák vyvezl gazíkem z Kaplice směrem k hlubokým lesům, které ještě před nedávnem dělila železná opona. Tam se tehdy jezdilo doslova s nůší. Komáří štípance, bezcílné bloumání po lese, spousta hub, které nejím a které se budou logicky objevovat na mém jídelníčku. Během těch dvaceti let jsem rozhodně sbírání hub nepostrádal.

Přesto jsem si hodinový návrat do dětství v rámci možností užil. Do lesa jsem totiž vyrazil s iHoubařem aplikací pro mobilní telefon. Ta je podle vývojářů určená nejen vášnivým houbařům a mykologům. „Originální průvodce světem hub, jejich sběrem, poznáváním a v neposlední řadě kuchařský rádce se spoustou receptů. Díky jedněm z nejlepších fotografií hub na světě pomůže i laikovi rozeznávat různé druhy přímo na místě. Aplikace byla vyvinuta společně se členy České mykologické společnosti, proto je optimalizovaná pro jednoduché a rychlé užívání s maximem užitečných informací. Atlas hub obsahuje více než 140 druhů rostoucích ve střední Evropě." Přesně pro mě. Sice jsem na 99 procent tušil, že „mochomůrka limetková" bude jen výmysl mé houbařské souputnice, ale teď mám jistotu.

Hned při prvním nálezu tak můžu fundovaně přispět do debaty, zda jde o helmovku, penízovku nebo snad špičku. Přece jen ale chybí více zkušeností, a tak se raději pouštíme do „rojnice". Výsledek se dostavuje prakticky okamžitě. Bedlu, kterou našel spoluhoubař Petr, bych tedy poznal i bez iHoubaře a jeho atlasu, že je ale „vhodná k přípravě houbových škvarečků" jsem netušil. Kraj lesa se ukáže být zlatým dolem. Pár metrů od bedly nacházíme hřiba smrkového s kloboukem o průměru přes deset centimetrů a o další dva kroky vedle rostl ukázkový klouzek sličný. Místo, které si správný houbař určitě uloží do paměti. Jenže les vypadá všude tak nějak stejně, takže přichází opět na pomoc iHoubař. Díky GPS lokátoru si můžete na mapě zaznamenat přesné místo nálezu houby a přidat k tomu i její fotografii. Když se pak vypravíte do lesa, můžete pohodlně zkontrolovat, jestli se na místě ještě „neurodilo".

Po necelé hodině je košík úplně plný, jedovaté houby v něm nebyly a i na tento případ aplikace v mobilu pamatuje dozvíte se, jak se chovat při otravě, jak poskytnout první pomoc a můžete rovnou volat na toxikologické informační středisko nebo záchrannou službu. Lesy v okolí Kaplice můžu houbařům doporučit, iHoubaře pak doporučuji všem.

Správný houbař nechá červivé houby v lese a odkrojky schová

Choďte do lesa, houby najdete. Tak zní vzkaz z mykologické poradny od Rudolfa Maška. Rostou houby hřibovité, lišky, holubinky, křemenáče a mnoho dalších.„Počasí je divné, našli jsme už i hřiba strakoše, který se objevuje až v říjnu. Také již proběhla první vlna václavek, ale druhá ještě přijde. Když mají houby příhodné podmínky, mohou se objevit i jindy, než je jejich doba," říká mykolog a dodává: „Teď čekáme na podzimní houby, které porostou, až se ustálí počasí, bude vlhko a mlhy."

Na které houby si dávat pozor? Mezi nejedlé patří: čirůvka mýdlová, sírožlutá (páchne ostře chemikálií, skatolem), žíhaná (má palčivou chuť), odlišná (nahořklá). Jedlé druhy jsou naopak čirůvka fialová (roste mezi listnatými stromy), dvoubarvá (šedobéžová, uprostřed třeně má fialový pásek, roste na loukách, v zahradách, parcích, hodí se do octa), zelánka, čirůvka zemní, havelka (roste kolem svátku Havla).

Porostou strmělky a pavučince, které krásně hrají různými barvami. Jedlé z nich jsou strmělka nálevkovitá, mlženka, anýzka, strmělka statná, pavučinec zlatonohý, osikový, sluka svraskalá (kuki muki), naopak jedovaté jsou strmělka dryádková, vodopisná, přehrnutá, pavučinec plyšový, nádherný a citronový.

Houbaři mohou narazit i na líhu klubčitou, nahloučenou, srostlou, kterou můžeme nalézt v parcích. Začínají růst ryzce. Z jedlých se zatím objevil jen ryzec smrkový, jenž není tak dobrý jako pravý (borový), dále ryzec černohlávek či ryzec syrovinka. Ta se objevuje bohužel čím dál méně. Měli bychom dát pozor na prudce až smrtelně jedovatého ryzce bledého, šeredného nebo ryzce hnědého, který poznáme podle vůně libečku nebo maggi.

Pokud chtějí houbaři nacházet plody lesa na stejných místech i za nějaký čas, měli by si svá místa šetřit, to znamená nesbírat houby červivé, které by pak doma vyhodili do popelnice. I červivé ještě udělají službu lesu. Mají výtrusnice, kterými se množí. Správný houbař okrájí houby v lese a odkrojky schová do mechu. Lidé si totiž všimnou, že před nimi tam asi někdo hledal a našel, takže také budou hledat a vaše „místečko" tak může být příště prázdné.

A kde rostou? V okolí Budějovic hlavně v nížinách, na Třeboňsku, ale i Novohradsku, na Šumavě. „Tam se teď chystám," plánuje Rudolf Mašek. „Určitě roste hřib hnědý neboli panský, klouzek strakoš, to je nejchutnější houba do omáček, klouzek sličný (modřínový), kravský, zrnitý. Chtěl bych ještě zdůraznit varování, aby lidé sbírali a konzumovali pouze houby, které znají! Následky některých otrav jsou hrozné." (jah)