A dlužno dodat, že podobně je na tom celá třiadvacetičlenná parta kynologických nadšenců, která se soustředí kolem velešínského cvičáku u letiště, přesněji zdejší Základní kynologické organizace. Těm všem Vlastimil Klícha předsedá. A vedou si dobře, dokladem toho může být i fakt, že za dva týdny pořádají Mistrovství republiky.

S takzvaným pejskařením začal už v deseti letech. „Ve dvanácti už mi táta koupil prvního psa s papíry," zavzpomínal ve čtvrtek Vlastimil Klícha. Jak dodal, dostal tehdy německého ovčáka a tomuto plemenu zůstal věrný celý život. A nejen on, ale i jeho rodina.

V roce 1989 už zakládal cvičák na pozemcích někdejší staré velešínské cihelny, v roce 2000 si odnesl stříbro z Mistrovství republiky, o rok později se stal i druhým náhradníkem pro Mistrovství světa.
Co je tím nejdůležitějším pro to, aby se člověk naplno věnoval kynologii?

„Dospělý člověk už to má většinou v hlavě srovnané. Buď chcete mít psa jako kamaráda na procházky a občasný výcvik, nebo chcete závodit. Já chci to druhé," míní Vlastimil Klícha s tím, že kromě potřebného času je nutné mít k tomu také potřebné rodinné zázemí. V jeho případě je to jasné, psům se věnují doma všichni.

A pak, logicky, výběr psa. O tom ví také své. Poté, co mu stářím odešel jeho někdejší chlupatý kamarád se začal rozhlížet po novém psu. „Koupil jsem postupně 18 štěňat a všechny jsem je musel dát pryč. Ani jedno mi nesedělo. Nevyhovovaly mi ať už povahou, nebo zdravotním stavem. Teprve ten devatenáctý v řadě byl tím pravým," konstatoval Vlastimil Klícha a poplácal svého vlčáka Gera. Ten z pána nespustí oči a tělo mu jen hraje svaly a radostí.