Marii Smeykalovou do Českého Krumlova přivedla její přítelkyně – světoběžnice a toto město jí na první pohled padlo do oka. Vystudovaná učitelka českého jazyka a hudební výchovy však místo ve škole nesehnala, a tak přijala práci v místním domě dětí a mládeže. S ostupem času nelituje. Velikým koníčkem Marie Smeykalové je především hudba. Mimo to i ráda cestuje a chodí ven do přírody, to vše s manželem a třemi dětmi.

Majko, jak se člověk jako ty objeví v Krumlově? Co pro tebe Krumlov znamená a proč tu dál zůstáváš?

Pocházím z Kroměříže a do Krumlova jsem se dostala vlastně nedopatřením – přivedla mě sem kamarádka světoběžnice, která ovšem dnes žije někde úplně jinde. Jenomže mně se tady opravdu zalíbilo – Krumlov mě doslova okouzlil svojí atmosférou (a taky mě okouzlil můj tehdy budoucí manžel) a já jsem už nenašla důvod, proč bych odtud měla odejít. Ještě se mi sice někdy stane, že při cestě na Moravu řeknu, že jedu domů, ale ve skutečnosti je moje doma tady – v Krumlově. A to už 14 let.

Co vše spadá pod tvé povolání? Jaké jsou tvé koníčky a jakým způsobem trávíš svůj volný čas?

Pracuji v Domě dětí a mládeže v Českém Krumlově, kde mám na starosti oddělení estetiky – konkrétně kroužky taneční a hudební. To ošem neznamená, že bych vedla všechny kytary, flétny, tancování apod. Myslím, že třeba hip hop by mi moc nešel! Starám se o vedoucí těchto kroužků, zajišťuji, aby měli k dispozici vše, co pro práci potřebují, pokouším se shánět nové externisty (vedoucí kroužků) apod. Kromě toho připravujeme v DDM okresní kola soutěží vyhlašovaných ministerstvem školství – já se starám o hladký průběh recitace a o Jihočeský zvonek, což je soutěž pěvecká. O prázdninách připravujeme akce pro školáky a chystáme také letní pobytové tábory. Práce je to opravdu pestrá a bohatá. Připravuji také některé větší akce, například Krumlovskou Dětskou Portu, jejíž 15. ročník nás čeká letos na podzim.

Mám to štěstí, že moje práce je vlastně mým koníčkem. Zní to sice jako hnusné klišé, ale je to tak. Hraji na housle a v práci doprovázím spolu s Krumlovskou dudáckou muzikou folklórní soubor Jitřenka. Hraji na kytaru, a protože vedu kroužky kytar, musím se na ně v práci připravovat, a tak si prostě brnkám v pracovní době. Volného času moc nemám – v pracovní náplni mám totiž vyplňovat druhým jejich volný čas, a tak se moje pracovní doba často protáhne až do večerních hodin. Proto se snažím čas, který netrávím v práci, věnovat rodině – konkrétně svým třem dětem. Přesto však ještě zpívám v Perchtě a občas si jdu zahrát na housle s partičkou kamarádů.

Kudy vedly tvé kroky, že jsi došla až do pěveckého souboru Perchta?

To byl vcelku přirozený vývoj. Co si pamatuju, vždycky jsem zpívala v nějakém sboru – na základce, na gymplu i na vysoké. Takže když jsem se ocitla v Krumlově, přivedl mě můj muž (tehdy ovšem ještě mým mužem nebyl) do místního pěveckého sboru, kde zpíváme oba dodnes.

Co bylo impulsem k tomu, aby ses rozhodla pro svoji práci?

Již od malička jsem si přála být paní učitelkou a výběr aprobace byl jasně dán mými zájmy. Ještě v Kroměříži jsem opravdu dva roky učila na základní škole. Když jsem se však v Krumlově snažila najít práci, jediné volné místo bylo právě v domě dětí a mládeže. Zkusila jsem to a rozhodně nelituju – na rozdíl od učitelů ve škole pracuji většinou s dětmi, které k nám chodí dobrovolně a rády a opravdu se něco chtějí naučit.

Co si myslíš, že by se dětem mělo vštěpovat od malička při jejich výchově? Co se snažíš jim předat a naučit je?

Předpokládám, že tady už tě zajímají spíš moje vlastní děti. Myslím, že úplně nejdůležitější je, aby byly děti vychovávány s láskou, aby i v případě, že provedou něco špatného a jsou za to potrestány, cítily, že je máme opravdu rádi.

Má vaše rodina nějaké tradice (mimo Vánoc)? Přikládáš vůbec nějaký význam tradicím?

Velikonoce v tom smyslu, že zdobíme vajíčka a kluci pak v pondělí chodí s tátou na pomlázku, jsou pro nás svátkem jara. Manžel se letos rozhodl v období půstu vzdát se alkoholu, kávy a sladkostí, ale nejsem si jistá, jestli ho s dětmi budeme následovat. Ty by se mohly vzdát televize a počítače, zkusím jim to navrhnout. Protože mám ráda folklór, mám ráda i tradice, ale nějaký zvláštní význam jim nepřikládám.

Je něco, co si myslíš, že bychom jako Krumlováci měli udělat pro druhé, pro děti, pro své město a okolí?

Žijeme v jednom z nejkrásnějších měst na světě a já přeji všem Krumlovákům, aby si toho všimli.