Tomáš Kohout alias Necrocock je v hudebním světě známou osobou. Jméno si před dvaceti lety udělal v legendární metalové kapele Master´s Hammer, která zaznamenala veliký úspěch hlavně v zahraničí, kde je dodnes jednou z nejznámějších a nejobdivovanějších tuzemských kapel.

Ačkoliv Kohout pochází z Prahy, v Českém Krumlově je jako doma. Navštěvuje ho několikrát za rok. Je to obrovská láska na celý život, jak sám říká.

Čím si tě Český Krumlov tak získal? Jak často toto město navštěvuješ?

Neskutečnou atmosférou. Po dni, kdy jsem poprvé město navštívil, už nic nebylo jako dřív. Krumlov dýchá kouzelnou atmosférou, jejíž obdobu jsem neucítil nikde jinde ve světě. Už jak do města přijíždím od Domoradic a vidím věže zámku, zmocní se mě úžasný slavnostní pocit. Většinou tam jezdívám tak třikrát do roka. Je to obrovská láska na celý život.

Máš podobný vztah i k jiným místům v České republice?

Takhle silný určitě ne. Možná trošku Krkonoše, ale k náklonnosti ke Krumlovu to nelze přirovnat. Český Krumlov, to je magie. Cítím se tam vždy maximálně šťastný.

Jsi vášnivý cestovatel. Při svých toulkách světem získáváš různé inspirace pro svoji tvorbu. Dá se to říct i o Českém Krumlově?

Nevím, možná podvědomě. Kolikrát mě tam něco napadne, tak nápad zabroukám do záznamníku v mobilu. Pak to doma nějak zpracuji.

Vyhledáváš si tu svá méně známá místečka, nebo obcházíš turisticky frekventované objekty a místa?

Vždycky si dám smažený tvarůžky a řezanýho Eggenberga Na Louži. Nikdy nevynechám pečená žebra v Papasu. Jen škoda, že tam už nepálí v aromalampičce vonný olejíček Orient, který tam dotvářel prima gastro zážitek v dobách, kdy jsem začal navštěvovat Český Krumlov především jako gastroturista. Vždycky navštívíme Miroslava Párala na Fortně, miluji prostory Svatováclavských sklepů pod zámkem s jeho expozicemi.

Prima je také Máselnice a Egon Schiele Art Centrum, když je tam něco zajímavého. Miluji noční procházky mrazivou, sněžnou nocí kolem řeky, po které se zase v létě rád projíždím na gumové duši. Pokaždé ve městě objevím něco nového, co mě nadchne, jako třeba teď naposledy barokní ohňostroj. K ránu většinou končím v gotickém srubu Bába a probouzím se v postelích na Parkáně, kde mám oblíbené penzionky.

Máš slabost pro Asiatky. Není to také jeden z důvodů tvých sympatií vůči Českému Krumlovu?

Je fakt, že je to jedna z věcí, která u mě přidává městu na atraktivitě. Je nádherné, dát si na náměstí nějaký drink a kochat se krásou mladých Japonek.

A co tě na dívkách z Asie přitahuje nejvíce?

Veselost, roztomilost a přirozená submise.

Líbí se ti celkově i tamní kultura? Kde všude jsi tam byl?

Vietnam, Malajsie, Singapur, Brunej, Thajsko, Hong Kong, Borneo. Mám rád budhistické prostředí, plné barev, vůní, skvělých jídel, kde člověk může zažít snad úlně všechno. Oproti evropské šedi je to skvělý a příjemný kontrast.

Navštěvuješ i jiné země, kontinenty?

Navštívil jsem párkrát Jižní Ameriku a Afriku, ale teď už mě to táhne jen do jihovýchodní Asie.

Působíš v legendárních Master´s Hammer. Není pro tebe trošku překvapením poměrně velký úspěch této kapely v zahraničí?

No, už jsem si na to zvykl. Určitě je zajímavé, že česky zpívající kapela okouzlila ty mraky lidí venku. Asi pro ně bude čeština dost exotická, ale spíš je asi nejvíc oslovila celková atmosféra a to, že jsme to vždycky dělali trochu jinak.

Aktuálně jsi vydal nahrávku Lesní hudba pod hlavičkou projektu Necrocock. Je to příjemná a pohodová muzika. Opravdu se nabízí na poslech při toulkách lesem. Proč zrovna texty zasvěcené lesní říši?

Lesem jsem fascinován odjakživa a bylo jen otázkou času, kdy ho svojí hudbou oslavím. V lese jsem vyrůstal a můj strýc, myslivec, kterému je album zasvěceno, mne naučil naslouchat řeči lesa a mít ho rád. Lesní hudba je pomalá, valící se muzika plná kytarových hradeb, lesních rohů, řevu jelenů a atmosféry podivných nočních lovů.

Kdysi jsi pracoval v krematoriu. Můžeš zmínit nějaký vyloženě silný zážitek?

Já tam dělal jen kraťounce, abych nasál atmosféru během tvorby mého alba Praktiky pohřebních ústavů. Vybavuji si ještě staré, skoro rozpadající se pece z doby natáčení Spalovače Mrtvol Juraje Herze. Jednou nám tam během kremace zesnulého vybuchl jeho kardiostimulátor a ten masivní výbuch rozvalil kus pece. Začalo tam hořet a málem jsme se všichni udusili. Doteď si vybavuji štiplavý kouř naplňující mé plíce a hysterii provázející stahování mé průdušnice. Uf , všechno se mi to teď vrací.

Od krematorií, přes sex, po noční lety

Tomáš Kohout je v první řadě aktivní muzikant. Začátkem devadesátých let působil v legendárních Master´s Hammer, kteří se nedávno vrátili s novou deskou Mantras na scénu. A opět slaví úspěchy.

Kohout má ale řadu svých projektů, za které si zasloužil nejedno uznání. V roce 1996 debutoval s originální nahrávkou Klinik, kterou vydal pod názvem Kaviar Kavalier. Tento projekt se postupně změnil v soundtrack ke Kohoutově sexuálním výletům. V textech popisuje své lechtivé zážitky.

Obliby se dočkala i nahrávka Praktiky pohřebních ústavů. Ta nesla logo projektu Necrocock. Umělec na ní vzpomíná na dobu, kterou strávil prací v krematoriu. V letošním roce pod touto hlavičkou vydal desku Lesní hudba, kde se svérázný umělec zase vyznává z lásky k lesní říši.

Nepřehlédnutelnou záležitostí v diskografii Tomáše Kohouta je také projekt Night Vision. Uklidňující muzika, která je určená pro noční cestování, hlavně letadlem.