"Už si je získávám tím, že jim dávám dobroty," vysvětlil medvědář, když drobnější samičku a mnohem většího samečka krmil přes klec hroznovým vínem. "Ale musím si dávat pozor, mají úzké tlapy a dosáhnou až metr přes mříž."

"Přes den budou zavření, mají společnou ubikaci, a dám jim sem dobré papání, aby si začali zvykat," říká medvědář.

Jak se k nám dostali: Dvě asi půlroční mláďata medvěda hnědého zabavili na konci září 2017 celníci na pražském letišti, protože dovozce neměl potřebné povolení (permit CITES). Dočasný domov jim poskytla nejprve Zoo Praha a od října 2018 Zoo Olomouc. Samice Máša i samec Arno se narodili v roce 2017 v Rusku.
Česká inspekce životního prostředí následně rozhodla o zabavení medvíďat, její rozhodnutí nebylo právní moci 10. června 2019. Už na jaře 2019 ale bylo předběžně dohodnuto, že medvědi připadnou do majetku státu a mohli by být umístěni do medvědária při Státním hradu a zámku v Českém Krumlově.

Medvíďata se jmenují Máša a Arno, ale to možná není na dlouho. "Asi jim dám nová jména, když se tak na ně dívám, ale to se musí všechno ještě domluvit," říká medvědář. "Vychovám si je k obrazu svému."

Medvědi budou podle všeho o něco větší než ti, kteří obývali krumlovský medvědinec před nimi. „Jsou to Rusové, takže budou velcí,“ říká nový chovatel medvíďat, který se ve výběhu stará o starší samici Marii. Ta se bude muset uskrovnit, protože se bude muset kvůli novým spolubydlícím jednoho ze dvou výběhů vzdát.

O medvědy se bude starat i medvědářův syn Radek. „Já jsem minulost, on je budoucnost,“ směje se Jan Černý.

„S taťkou sem chodím od malička, takže všechno znám a nic nového nechystám,“ říká Radek. „Ale bůhvíkdy mě k tomu taťka pustí. Zatím mě k tomu nepotřebuje. Ani na dovolenou nejezdí, je s medvědy každý den. Má svojí zahrádku v Krumlově, o kterou se stará, a nic dalšího nepotřebuje.“

Antikoncepci u medvědů zatím medvědář neřeší, protože jsou na to ještě malí. Samice dosahuje pohlavní dospělosti v 5. až 7. roce, samci se začínají pářit ještě o něco později.

Medvědí slečna po cestě řádila

Samec cestu z Olomouce prožíval mnohem klidněji než jeho sestra, ta v dodávce roztrhala všechno, na co dosáhla. „Skákala sem tam, z jedné strany na druhou. Medvěda jsem ještě nevezl, ale třeba antilopy ano,“ přiblížil Václav Nováček z Čelákovic, který se specializuje na přepravu zvířat. „Vyjeli jsme ve tři hodiny ráno, aby se zvířata nestresovala, cesta byla bez problémů a i tady v Krumlově všechno proběhlo hladce.“

Na přesun medvědů do výběhu dohlížel kromě krumlovského kastelána Pavla Slavka také ředitel českobudějovické Krajské veterinární správy František Kouba. „Jde o chov zvířat vyžadující zvláštní péči, ke kterému správa vydává povolení,“ vysvětlil ředitel. „Bez něj se tato živnost nesmí provozovat. Rodina Černých coby fyzická osoba má smlouvu se zámkem.“

U zvířat veterináři pravidelně na krumlovském zámku kontrolují, jak se s nimi zachází, v jakém jsou zdravotním stavu, čím jsou krmeni a podobně.

„Kdy medvědy vypustíme z ubikace do výběhu, bude záležet na náladě zvířat, možná to bude už dnes,“ dodává krumlovský kastelán Pavel Savko. „Rozhodne o tom medvědář. I když přijede ministr životního prostředí, který chov slavnostně zahájí, na něm medvědům nezáleží. Teď se mláďata musí hlavně zklidnit po cestě a přijmout krumlovský výběh za svůj nový domov.“

S podobnou akcí už má kastelán zkušenosti. „Stěhovali jsem je tuším dvakrát, někdy je to složitější, jindy jednodušší, dneska to byla profesionální rychlá práce.“

Během přepravy už krumlovský medvěd uhynul

„Když se v šestadevadesátém dělala rekonstrukce příkopu, medvědi Daxi a Hubert byli převezení do Chomutova, a když je vezli pod narkózou zpátky, Daxi bohužel uhynul, takže zůstal jen Hubert,“ zavzpomínal František Kouba. „Tehdy se pro něj pořídila Marie ve Stuttgartu, která je tu dodnes."