Byl to rožmberský purkrabí. Převedeno do reality, na Louzek zvali členové sdružení Hrady na Malši, kteří za pomoci dalších spolků připravili u zříceniny středověký den plný pohody.

Příchozí už z dálky viděli rytířské ležení na louce před hradem. Ve výbězích řehtali koně u stanů, do dálky voněly pečené placky, kuřata a sele na rožni. A k tomu muzicírovala středověká kapela Dei Gratia z Tábora. Děti zdravé i zdravotně postižené si přišly na své. Na každém stanovišti si něco vyzkoušely. Střelbu ze samostřílu, práci kovářů i řezbářů, z hlíny vyráběly ozdobné keramické kachle, zkoušely psát husím brkem středověké písmo, jezdily na koni, šermovaly a útočily na obrněnce, oblékaly si rytířskou zbroj, ale i hádaly, k čemu sloužily záhadné dávno používané předměty, jako brýle připomínající lupu, psací tabulky s voskem a jiné.

„Na hradě Louzek akci pro handicapované děti pořádáme poprvé, předtím se odehrávaly na hradě Pořešín, ale tam je letos hodně rozestavěno, tak to nešlo,“ říkal jednatel sdružení Hrady na Malši Radek Kocanda. „Pomáhají nám tu naši kamarádi z různých končin, kteří jsou stejně naladěni jako my. Hlavní smysl je, aby to byla odpočinková akce na konec prázdnin. Jsou tu postižené děti téměř z celých jižních Čech i dva autobusy dětí a jejich rodičů z Arpidy. Zvažovali jsme, jak podobné akce budeme dělat často, ale vzhledem k tomu, že jejich pořádání je dost náročné, tak zřejmě ob rok. Účinkující jsou z různých koutů, dokonce účinkují jako šašek a kardinál i archeologové,“ dodal s úsměvem.

„Přijeli jsme sem z Arpidy autobusem,“ říkala Simona Oravcová z Břehova, maminka postiženého 12letého syna Mariana. „Je to tady úžasné. Syn se bavil, ale chce pořád domů. Je to naše první akce, nejsme zvyklí někam jezdit, protože je to těžké – Marian mívá někdy takové nálady a období…“ Marian si vše, co vyzkoušel, pochvaloval, ale nejvíc se mu líbilo házení míčků na terč.

„Mně se nejvíc líbí hrad a pak to vrtání do dřeva, to je pořádná práce,“ svěřil se dvacetiletý Josef Pixa na vozíku, který doma rád řeže dřevo, poslouchá rádio i hraje hry na počítači a miluje školu.

„Rádi jezdíme na všechny akce, jak jen to jde. Vždyť je to pro nás,“ říkala jeho maminka Helena, které se Josef narodil na Ježíška. „Hlavně, že ho máme. Škoda, že je postižený. Ale člověk se s tím naučí žít. Nejhorší je, že se sami někam těžko dostaneme. V Krumlově už jsme v minulosti také byli na zámku. Bylo to pěkné.“