Lidé na čtyřkolkách či motorkách, nepořádní vodáci či takzvaní hledači pokladů zlobí některé z obyvatel osady Metlice u Rožmberku nad Vltavou. Místo obklopené nepoznamenanou přírodou, kam není příliš vidět, je pro mnohé rájem pro víkendové řádění.

„Lítají tady všude hlavně na čtyřkolkách. Honí nám dobytek, prohánějí se po pastvinách. Vůbec je nezajímá, že jezdí po cizím pozemku,“ kroutí hlavou Milan Likler. A když někoho náhodou chytí, dočká se jenom salvy sprostých slov a urážek. Žádný div, že mu, stejně jako některým sousedům, dochází trpělivost.

Jenomže, jak se bránit? Na to najít odpověď není lehké. „Jezdí i přímo po městě. Někdy šílenou rychlostí, takže se klidně něco může stát. Ale co s tím uděláme? Nevím,“ je bezradná i starostka Rožmberka nad Vltavou Vladimíra Kolářová.

Problémy s neukázněnými řidiči čtyřkolek začaly zhruba před dvěma lety. Někdy ale na některého motoristu přijde chuť pořádně si zajezdit i s autem někde po louce.

„Hrozně tady před pár týdny burácelo speciálně upravené auto. Tak jsem za nimi vyběhl. Na lesní cestě přece nemají co dělat,“ řekl Likler, podle kterého je nejhorší situace o víkendech. „V týdnu je celkem klid.“

Řádění čtyřkolkářů

Bránění vlastního pozemku může být občas až zdraví nebezpečné. Přesvědčil se o tom Milan Likler z Metlice u Rožmberka nad Vltavou. Parta motorkářů se mu nedávno proháněla po pastvině. Chytil je při činu, když projížděl kolem s traktorem. Nevybíravé chování z jejich strany nehodlal nechat jen tak být. Rozhodl se konat.

„Vylítl jsem z traktoru a dva chytil. Hned měli drsné hlášky a tak podobně. Začal jsem si fotit jejich poznávací značky a na to konto na mě začali najíždět,“ vzpomínal Likler. Z potyčky vyvázl nezraněn, ale pěkně rozzuřený. Podobných případů je na Metlici totiž spousta.

„Není to tak dávno, co se tu zase někdo proháněl se speciálně upraveným autem. Přeskočil jsem plot a okamžitě za ním vyběhl. Opět jsem si vyfotil značky, což se jim samozřejmě nelíbilo,“ řekl Likler. Netrvalo dlouho a už věděl, kdo to za volantem byl. „Toho člověka jsem si zjistil, tak jsem mu pak volal, že jestli ho tu ještě jednou uvidím, budu to řešit.“

Zakázat průjezd?

Likler si myslí, že by možná pomohlo, kdyby se lesní cesta, která vede na Rožmitál na Šumavě, označila zákazem vjezdu. Auta po ní totiž jezdí neustále.

„To je nesmysl, ta komunikace musí zůstat průjezdná. Místo pěti šesti kilometrů by lidé museli najezdit až dvacet. Ostatně, je to historicky daná cesta. Už v roce 1259 byla označená jako komunikace mezi tržní osadou Rožmitál a hradem Rožmberk,“ řekla zástupkyně starostky Rožmitálu na Šumavě Božena Dobrovodská.

Pokud se však jedná o lesní cestu, nemá na ní vozidlo co dělat. Rožmitálští mají ale s lesníky vzájemnou dohodu, díky které se po ní mohou s klidem pohybovat.

„My je za to zase necháváme jezdit s těžkou technikou po naší obci. Myslím, že je to rozumná dohoda,“ řekla Božena Dobrovodská.

Hledači pokladů

Jenomže probléme nejsou jenom lidé na kolech. Rozsáhlé pozemky narušují i takzvaní hledači pokladů. Ti vykopají díru, ale už ji nezahrabou.

„Není to tak dávno, co jsem zase jednoho musel vyhnat z pastviny. Přelezl si ohradník a kopal. Pak na mě křičel, co si jako myslím, kde jinde by měl asi tak kopat,“ kroutil hlavou Likler. „Hledají nejčastěji různé věci po Němcích. Vezmou si motyku, krumpáč a vrtají se v zemi. Kdyby to aspoň zahrabali zpátky. Ale to ne.“

Nepořádní vodáci

Nepořádek za sebou nechávají také vodáci, kterým se příliš nechce do kempů. Občas u vody vyroste hotové stanové městečko.

„Už se mi stalo, že tady bylo třeba devadesát stanů. Pak si vemte, co tady všechno nechají. Nemluvě o tom, jak ničí i stromy,“ uvedl Likler. „Když jim člověk něco řekne, řvou na mě, že na mě vytáhnou mačetu. Hrůza.“

Takové problémy jsou ale všude. I Rožmberk nad Vltavou zažívá nevychované vodáky.

„Parta vodáků se opije a pak nám vyháže například poklopy od kanálů nebo popelnice přímo do řeky,“ přitakala starostka města Vladimíra Kolářová. „Mám někdy pocit, že se na té vodě z lidí stává něco jiného, než ve skutečnosti jsou.“