Pojízdný zušlechťovací stroj lidského těla. Tak pětašedesátiletý Miroslav Vacek z Tábora označuje svůj dopravní prostředek, který vlastníma rukama dával dohromady od loňského října.

Originálnímu vozítku, na které má zručný sportovec dokonce patent, by se prý mohlo říkat i skif na kolech. Rozpohybovat se totiž dá na stejném principu jako zmíněné plavidlo tedy za pomoci rukou a částečně i nohou.

Skif to ale není. Jedinečný dopravní prostředek Miroslava Vacka připomíná spíše velikou tříkolku. A místo vesel spatří nezasvěcený zvědavec klasická řídítka, podobná těm na běžném bicyklu. Proč tedy přirovnání ke skifu? „Stejně jako na lodi, i na této tříkolce se totiž rozjedete za pomoci veslování," vysvětlil Miroslav Vacek a vše hned předvedl. Jen co řídítka přitáhl k sobě a nohama zatlačil do pedálů od sebe, stroj se rozjel.

Naprázdno přitom nevyšel ani jediný pohyb. Díky důmyslnému soustrojí sportovec dosáhl kýženého efektu zrychlení jízdy i tím, že řídítka vracel zpátky do výchozí polohy.

Aby prověřil svou fyzickou kondici a především spolehlivost svého stroje, vyvesloval Miroslav Vacek v sobotu z českokrumlovského náměstí Svornosti na nejvyšší vrchol Blanského lesa, Kleť. Za doprovodu své přítelkyně Aničky to zvládl za dvě hodiny a dvě minuty. „Tak rychle jako na kole to nešlo. Je to logické, v nohách má člověk mnohem větší sílu než v rukou. Ale projel jsem se parádně," pochvaloval si dobrodruh. Vzápětí vysvětlil, proč svému vynálezu říká zušlechťovací stroj lidského těla: „Při jízdě totiž zabíráte rukama i nohama, napínáte břicho i záda. A když zatáčíte, pracují také svaly kolem páteře."

Nikdo nespadne

Originální dopravní prostředek, který by Miroslav Vacek ve spolupráci s některým investorem rád začal vyrábět i sériově, je tak prý vhodný jak pro rekreační jízdu, tak také pro trénink veslařů a dalších sportovců. „Svézt se mohou i hendikepovaní sportovci, například lidi se zrakovým postižením. Už proto, že díky třem kolům je na silnici vozítko stabilní, a tak z něj při zastavení nikdo nespadne," podotkl Miroslav Vacek.

A proč k otestování svého vynálezu vážil o víkendu z Tábora cestu až na Českokrumlovsko? „Stroj jsem chtěl vyzkoušet v náročnějším terénu. V krajině kolem Tábora bych dosáhl maximálního převýšení asi sto metrů, kdežto tady je to šest set metrů," porovnal Miroslav Vacek.

Před testovací jízdou nijak nervózní nebyl. Tak trochu už totiž věděl, do čeho jde. Právě cestou na Kleť vyzkoušel i svůj první vynález, kterým byl invalidní vozík s předním adaptérem. Tento dopravní prostředek, dá-li se zmíněnému stroji takto říkat, se ale na rozdíl od novinkové tříkolky uváděl do pohybu pouze za pomoci rukou. „S invalidním vozíkem jsem po úspěšné zkoušce na Kleti vyjel také na Praděd, Ještěd a dokonce i Sněžku," doplnil Miroslav Vacek.

Svůj skif na kolech dával dohromady ze starých součástek. „Kupovat nové jsem si nemohl dovolit. Kdybych totiž investoval peníze do nějakého dílu a pak zjistil, že jsem to měl špatně vymyšlené a součástka se mi nehodí, vyhazoval bych peníze oknem. Postupoval jsem tedy stylem z pěti nefunkčních součástek jedna funkční," popsal sportovec a zdůraznil, že pokud by se stroj podařilo uvést do sériové výroby, byl by díky moderním technologiím jistě vzhlednější a milovníkům pohybu by při jízdě nabídl větší pohodlí.

Zápal pro vynalézání nových věcí a také šikovné ruce zdědil Miroslav Vacek zřejmě po svém otci. „Byl sice písmomalířem, ale technicky velmi šikovný a zručný. Sám si třeba opravoval motorky," vzpomněl táborský všeuměl.