„V sobotu o půlnoci nás probudili a do půl deváté ráno jsme tahali nábytek a všechny osobní věci nahoru do patra," konstatoval včera ráno rozespalý Jiří Sváček. Zbytek víkendu pak montovali protipovodňové hradby a kontrolovali stav Polečnice.

Rodina Sváčkových žije totiž v těsném sousedství sportovní haly na jedné straně a tolik diskutovaného historického mostku na straně druhé. Na vlastní kůži zažili i to, o čem mnozí jen čtou, nebo debatují. Historický, památkáři chráněný, dvouobloukový mostek se totiž v srpnu roku 2002 stal hrází, u níž se hromadily naplavené trámy, stromy a další materiál. Až jednoho srpnového rána tato hráz přetekla a Sváčkovy probudila rána. To divoká voda vyrazila dveře do suterénu jejich domu. Ven pomáhali Sváčkovým hasiči s nafukovacím člunem.
Nyní bylo o víkendu naštěstí vše jinak. Voda nevystoupala tak vysoko a navíc, byli včas varováni. Což se v roce 2002 nestalo.

Místo, kudy tekl hlavní proud přes jejich dvůr a dům, je dnes koncipováno jako jakési umělé řečiště, které se dá za období sucha používat jako chodník. Pokud přijde voda, stačí jen pod verandou otevřít dvířka jako propusť a proud tudy může nerušeně protékat do nejspodnější části domu. Tam už jej čekají další dveře do suterénu a na jeho opačné straně ještě jeden východ ven.

Do vlastních protipovodňových opatření celého domu patří i instalace zpětné klapky na kanalizaci, aby voda nepronikla do domu vnitřkem. A dále ještě šachta, skrze kterou se dá voda také přepustit na druhou stranu domu.
Původní dřevěný plot směrem k říčce zmizel a namísto něj tu dnes stojí pevná zeď s pilíři. Ten by měl hrát v případě návratu vody klíčovou roli, včetně namontovaných protipovodňových bariér.

Historický mostek zůstává podle Sváčkových problémem dál. „Kdyby tam nebyl ten jeho prostřední pilíř, proteče proud vody daleko snáze a níž," konstatoval Jiří Sváček podle vlastních pozorování stavu Polečnice z posledních dní.