O své medvědí svěřence se Jan „Míša“ Černý totiž stará jako o své děti, a tak jim vystrojil, po čtyřech měsících, co se na zámek přistěhovali, i pořádné křtiny. A nebyl na ně sám, přizval i některé z těch, co na medvědy dlouhá léta štědře přispívají. Kmotři to ale měli docela z ruky, přijeli až z Prahy, ujetých kilometrů ale nelitují.

Půlročního samce a stejně starou samičku, patrně sourozence, v září 2017 zadrželi celníci na pražském letišti, protože k nim chyběla potřebná dokumentace. Odtud byli převezeni do olomoucké ZOO. 25. července 2019 dorazili na krumlovský zámek. Narodili se 6. ledna 2017, v lednu jim budou tři roky.

Milena Hanzalová, kmotra Viléma, se medvědí kmotrou stala už podruhé. „Asi před pětadvaceti lety jsme si říkali, že bychom rádi přispěli na dobrou věc,“ přiblížila, jak se k medvědům dostala. „Četla jsem o jistém panu Černém, co se stará o medvědy, a tak jsme sedli do auta a vyrazili na jih. Nejdřív jsme šli za panem ředitelem, pak jsme se dostali až k medvědům a od té doby je sponzorujeme. Teď jim s dalším kmotrem, Honzou Dokoupilem, kupujeme tři sta až pět set kilo medu ročně, dřív jsme třeba platili dopravu a podobně.“

Je také kmotrou Matěje,  jednoho z trojice medvědích brášků z Večerníčku. kteří se narodili v Krumlově v roce 2000 Kateřině a Vokovi. Ti už jsou oba v medvědím nebi. Kuba a Matěj žijí v Berouně, jejich brácha Vojta tam před třemi lety uhynul. „Tenkrát, když je měl Vašek Chaloupek a byli mrňaví, padla otázka, kam s nimi, a přes moji kamarádku jsme zařídili, že je vzali do Berouna. Její tatínek byl zubní primář a jeho mladší kolega byl tehdy starosta Berouna. Mají tam hokejový tým Medvědi, Beroun má ve znaku medvěda, a tak to zastupitelé schválili. Medvědi k Berounu prostě patří a jezdí se tam na ně dívat turisti.“ 

Dalším z osmičky kmotrů je Josef Šťastný, také Pražák. „Skamarádil jsem se Honzou Černým, jezdím sem už pětadvacet let,“ vyprávěl přímo v medvědím příkopu. „Potkali jsme se tady v Krumlově, už ani nevím jak. A protože to je úžasný člověk a má úžasné medvědy, o které se s láskou stará, tak mu trošku pomáháme. Sponzorujeme medvědy, kupovali jsme například jablka a vitamíny, teď jsem přivezl peníze. Honza za ně koupí to, co medvědi potřebují.“

I Josef Šťastný díky přátelství s medvědářem zažil, jaké to je, pochovat si medvíďata. „To ale byli Honzík a Eliška, ne Vojta, Kuba a Matěj. Vašek Chaloupek je s manželkou Jarkou piplali od miminek, já se k tomu taky nachomýtl, jezdili jsme za nimi na chalupu.“

Medvědi se mají v Krumlově k světu

Současní obyvatelé poloviny příkopu, o který se dělí s medvědicí Marií, Vilém a Polyxena, od léta pěkně povyrostli. „Přibrali díky péči a dobrotě. Získávám si je nejen dobrým jídlem, ale i dobrým slovem, nejsou pak vystresovaní, jsou klidní, a tím pádem pěkně přibírají a rostou. A mají tu krásný výběh, je to pro ně království.“

Z medvíďat rostou velcí medvědi, větší, než na jaké je Jan Černý zvyklý. „Hlavně Vili, ten bude obrovský,“ říká medvědář. „Je vidět, že jsou z Ruska. Už brzy toho o nich budeme vědět víc, třeba z jaké oblasti přesně pocházejí nebo jaký to je poddruh, nechali jsme udělat analýzu DNA a čekáme na její výsledky.“

A proč právě Vilém a Polyxena? „Znovu jsme sáhli do historie zámku, vymysleli jsme jména společně s vedením zámku,“ říká medvědář Jan „Míša“ Černý. „Já jim říkám Vili a Poly, už na to slyší. Na tahle jména jsem si ale myslel ještě dřív, než je sem přivezli.“

Co se fyzického kontaktu týká, nebojí se svých svěřenců dotknout, i když cizím lidem to nedovoluje a každému, kdo se do výběhu dostane, říká, že od mříže, za kterou jsou medvědi, musí stát minimálně metr, aby po něm některý z nich nehmátl. „Když mají čumák od šlehačky, klidně jim ho utřu.“

I když medvědářské žezlo jednou předá svému synovi Radkovi, do důchodu se zatím nechystá. „Ještě pořád mě to naplňuje, bez toho by to nešlo, každé ráno se na ně těším,“ vysvětluje.

Přes zimu medvědi v Krumlově nespí zimním spánkem, ale „gaučují“. „Jsou v takovém polospánku,“ přibližuje medvědář. „Můžou kdykoli ven, i do sněhu, ale taky můžou zůstat v pelechu, jak mají náladu.“