Padesát let nato složili manželský slib v originálnějším prostředí. A mezi těmito ušlechtilými zvířaty, v areálu slupeneckého jezdeckého klubu v hospůdce svého syna, symbolicky stvrdili svůj vztah podruhé.

„Poznali jsme se jako všichni mladí lidé. Dlouho jsme kolem sebe jen chodili a najednou z toho byl vztah,“ vzpomínala zanedlouho sedmdesátiletá paní Eliška.

Zatímco její manžel žil ve Slupenci od narození, ona se sem s rodinou přistěhovala, když jí bylo šestnáct let.

„Později jsme spolu chodili tancovat do Krumlova do Růže, a když se manžel vrátil z vojny, dlouho jsme se nerozmýšleli. Hned jsme se vzali,“ vyprávěla „novomanželka“.

Po svatbě Opelkovi ve Slupenci zůstali. „Jen jsme v té době ještě bydleli támhle v tom sousedním statku,“ ukazoval naproti přes silnici dvaasedmdesátiletý Václav.

Téměř celý profesní život zasvětili oba manželé zemědělství. Pracovali v někdejším JZD, potom u statků. „Když tady všechno skončilo, šel jsem pracovat do potravin,“ doplnil pan Václav.

Dnes se manželé Opelkovi, kteří vychovali syny Václava, Pavla, Petra a Tomáše, těší především z návštěv svých vnoučat. Jejich společnou vášní je také zahrádka.

Jednoduchý recept na spokojené padesátileté manželství? Ten prý neexistuje. „Hádky jsou přece v každém manželství, ani tomu našemu se tedy nevyhnuly. Ale nikdy to nebylo tak zlé, abychom k sobě zase nedokázali najít cestu,“ svěřila se Eliška Opelková.

Jak podotkl pan Václav, jeden recept by se u něj přece jen našel. Když se doma někdy zablýská a atmosféra zhoustne, on balí vercajk a vyráží se uklidnit k rybníku. „Rybaření je mojí velikou zálibou dodnes. Chytám tady u okolních rybníků, ale také na Lipně,“ pochlubil se.

A jak se „novomanželé“ cítili před svatební reprízou, kterou od premiéry dělilo přesně půl století? „Jsem celá roztřesená, tréma mě přece jen přepadla,“ usmívala se paní Eliška.

„Se mnou to nic nedělá, na to, abych dostal strach, jsem ani neměl čas. Synové, kteří si zlatou svatbu i s tím koňským povozem vymysleli, to před námi totiž do poslední chvíle tajili,“ dodal Václav Opelka.