Nad bezpečností Krumlováků i turistů, kteří do města zavítají, bdí celkem 23 strážníků. Tento počet je podle velitele městské policie Jana Šítala dostačující.

„Ve všedních dnech slouží na ranní službě vždy čtyři strážníci, na noční službě dva, o víkendech se tento poměr obrací,“ vysvětlil Jan Šítal.

Nepostradatelnou oporou je svým kolegům v terénu strážník na tzv. stálé službě, která sídlí v budově radnice na náměstí Svornosti. Během hodiny se tady včera strážnice Jana Schwambergová ani na chvíli nezastavila.

9.39: Místností stálé služby se rozezní telefon, jehož prostřednictvím Jana Schwambergová přijímá tísňová volání na lince 156. „Volal pán, že dostal botičku za zákazem vjezdu v ulici Za Soudem,“ tlumočí po chvíli obsah telefonátu strážnice, která je uniformě věrná už téměř 17 let. Právě s žádostmi o odstranění takzvané botičky z kola svého vozu se lidé přes den obracejí na tísňovou linku nejčastěji.

„Poměrně hodně je i případů, kdy průvodci telefonicky nebo osobně hlásí, že se ztratil člen některé ze skupin turistů. Lidé se k nám chodí ptát i po věcech, které pohřešují, anebo sem nosí ty, které někde našli,“ uvádí pro příklad Jana Schwambergová.

Strážníci poměrně často vyjíždějí i k zatoulaným psům, případně pomáhají nalézt zvířata, která se ztratila. V noci jde zejména o případy rušení nočního klidu. „Při ranní službě nám nejvíce času zabere doprava, kapsáři, ale i doručování písemností a další nahodilé činnosti. Také nás hodně zaměstnávají vodáci,“ shrnuje velitel strážníků Jan Šítal.

Nejvíce hluční jsou prý mladí turisté ze zahraničí, hlavně Britové a Němci. O pozdvižení, jaké strážníci nepamatují, se však nedávno v samotném centru Krumlova postarala parta výletníků z Moravy. „V Panské ulici jsem na kameře zahlédla asi šest nebo sedm chlapců v rouše Adamově.

Poslala jsem tam tedy hlídku. Kolegové hochům nadbíhali, část jich utekla Panenskou uličkou, ale několik naháčů se podařilo zadržet,“ vybavuje si Jana Schwambergová. „Prý šlo o sázku,“ podotýká.

9.50: Předchozí volání na tísňovou linku teď, ve chvíli volna, zaznamenává Jana Schwambergová do počítačové databáze. „Každá událost má podle svého druhu příslušný kód, který musíme vyplnit. Zaznamenáváme i místo a čas události, také ji popíšeme a vyplníme osobní údaje jejích aktérů. Nechybějí ani jména strážníků, kteří daný výjezd absolvovali,“ popisuje Jana Schwambergová.

10.05: „Volám autohlídku. Před spořitelnou stojí vozidlo zásobování bez patřičného povolení, i když už je po 10. hodině. Až pojedete kolem, prověřte to,“ zní z vysílačky. „Vozidla zásobování mají do centra města povolen vjezd pouze od 19 do 10 hodin,“ zdůvodňuje strážnice, proč je dodávka jejím kolegům trnem v oku.

10.15: Sedět v místnosti stálé služby, to znamená mít přehled o dění téměř v každém zákoutí Českého Krumlova. Na velikých obrazovkách, které má Jana Schwambergová přímo naproti své židli, se totiž přenášejí aktuální záběry ze sedmi kamer rozmístěných po městě. Ačkoliv působí nenápadně, jejich záběr je veliký.

„Například prostřednictvím kamery v Linecké ulici můžeme pozorovat dění nejen v ulici samotné, ale také na mostě Edvarda Beneše, v části Náplavky a ulice Na Vaře, v Rybářské ulici, ale také v části Plešivce,“ ukazuje na obrazovku strážnice.

Prostřednictvím kamer lze sledovat nejen ruch v celé ulici, ale i konkrétní detaily; například registrační značku automobilu, který právě projíždí Urbinskou ulicí, si lze přiblížit natolik, že je možné ji bez problémů přečíst.

„Nikdo se ale nemusí bát, že bychom této možnosti zneužívali a například nahlíželi lidem do oken – to dělat nesmíme. Máme tu i pojistku, neboť záběry z kamer, které vidíme my, se na služebně promítají i státním policistům, takže se navzájem kontrolujeme,“ říká Jana Schwambergová.

Prostřednictvím kamer mohou strážníci sledovat nejen zásahy svých kolegů či narušitele nočního klidu. „Když ještě byla kamera monitorující samotný střed města nainstalována na objektu spořitelny, bylo možné zaměřit i holubí hnízdo, v němž se zrovna vyklubalo na svět malé holoubě. To byla při práci vždy taková krátkodobá relaxace,“ směje se strážnice.

10.23: Tísňová linka opět vyzvání. Jen co Jana Schwambergová položí sluchátko, hlásí svým kolegům v terénu do vysílačky: „Potřebuji, abyste zajeli na Tavírnu do penzionu. Paní tam má problémy s hosty. Odmítají jí uhradit poplatek, který ona pak musí odvést městu. Nechtějí totiž věřit, že ho městu skutečně odvede,“ vysvětluje.

Odpověď strážníků na sebe nenechá dlouho čekat: „Zkusíme jim to vysvětlit, ale pokud nebudou chtít zaplatit, nic s nimi nezmůžeme. Jde o občanskoprávní spor a paní bude muset částku vymoci jinou cestou.“

10.29: Další telefonát na tísňovou linku, znovu stejná volající. Oznamuje, že se s hosty již domluvila a oni poplatek uhradili. Jana Schwambergová se snaží odvolat své kolegy z výjezdu, ale oni na výzvy do vysílačky nereagují. „Jsou asi ve spojovacím stínu,“ směje se strážnice. „To se občas stává, nejhorší je to, když se právě nacházejí někde v paneláku.“

10.33: „Potřeboval bych povolení k vjezdu do centra města, budu v domě na Latránu dělat servis plynového kotle,“ hlásí u okénka, které chodbu radnice propojuje s místností stálé služby, muž středního věku. Jana Schwambergová se ptá na registrační značku automobilu a dobu, po kterou zůstane v centru stát. „Nevím, jak dlouho mi to bude trvat, tak napište raději do 16 hodin. Budu chvátat,“ odpovídá muž.

Pro povolení k vjezdu do pěší zóny si sem chodí nejen řemeslníci, kteří tady pracují, ale také lidé, již potřebují svého staršího příbuzného přivézt například k bance na náměstí. „Snažíme se, aby se automobilů v historickém jádru města pohybovalo co možná nejméně, ale provoz tady nejde úplně omezit,“ uzavírá strážnice.