Nenápadně vypadá praktická část závěrečných zkoušek učnů Střediska praktického vyučování Český Krumlov.

Obory střediska

Středisko praktického vyučování Český Krumlov vyučuje učně v praxi stavebních oborů zedník, truhlář, instalatér, klempíř, malíř, pokrývač a tesař.

„Mladí zedniční učni pracují na stavbě pod dohledem mistra, tuhle zase klempíři,“ řekli byste si nejpíš, aniž byste tušili, že mladíkům jde právě o hodně – skládají zkoušky v oboru, který si vybrali.

Dějištěm zkoušek se včera stal například budoucí rodinný dům ve Chvalšinách. Tam se na rozvodu vody činili učni, budoucí instalatéři, Tomáš Vávra z Vyššího Brodu a Jan Eibl z Chmelné.

V prázdné místnosti hrubé stavby padl člověku v první řadě zrak na nevelký stoleček s přehledně vyskládaným nářadím – svářečkou, kladivem, nožem na izolaci, nůžkami na střihání trubek, vodováhou a dalšími.

„To je montážní přenosný miniponk,“ vysvětlil Miloslav Pellar, mistr a učitel praktického výcviku. Miniponk je šikovná věcička, která leccos dovede. Třeba pevně přidržet věci, jak ve svěráku.

“Já jsem měl za úkol udělat přívod teplé a studené vody ke sprchovému koutu a přívod ke dřezu a myčce,“ líčil Tomáš Vávra. „Šlo to dobře, mistr mi ani radit nemusel. Tohle není tak složité. Postupoval jsem podle projektové dokumentace.

Protože je to závěrečná zkouška, musel jsem to nejprve nakreslit. A jako vždy rozvrhnout si to předem a spočítat potřebný materiál.“ Chlapci nemají praktickou zkoušku odbytou po několika hodinách, na přívodech vody pracovali dva dny.

„Já dělal rozvod studené vody od stoupavého vedení, přívod k závěsnému WC a přívod teplé a studené vody k umyvadlu,“ popisoval Jan Eibl. „Všechno šlo v pohodě,“ ujistil, což potvrzovalo slova vedoucího Střediska praktického vyučování Pavla Postla, že tito dva učni patří mezi ty šikovné a bezproblémové.

„Nervy a obavy z praktických zkoušek jsme ani neměli, to přijde spíš ve škole za týden, až dojde na ústní zkoušky – ty jsou nejhorší,“ shodovali se. „Tak, teď přejdeme k tlakování, kdy se ukáže, jak se ty přívody vody učňům povedly,“ řekl Miloslav Pellar. „Jak se někde objeví kapka vody, je zle. Pak je všechno špatně.“

Budoucí instalatéři do trubek naplněných vodou natlačili (natlakovali) další vodu až do vytvoření tlaku devíti barů a dvacet napínavých minut nechali tlak na potrubí působit.

Pokud by tlakoměr ukázal, že tlak klesá, znamená to, že je někde skulina, kudy voda uniká. Během čekání mladíci prozradili své další plány. „Už se těším do práce – tedy jestli ji seženu,“ řekl Tomáš. „To se neboj. Instalatérů je málo, a ty jsi šikovný, tak o tebe bude zájem,“ ujistil ho mistr.

Jan, který k instalateřině „přičichl“ na brigádě a zalíbila se mu tak, že se rozhodl instalatérem vyučit, bude pokračovat ještě ve dvouletém studiu na střední škole podnikání a managementu.

A protože se rafička tlakoměru k jejich radosti nehýbala, zavzpomínali na to, co humorného jim utkvělo z doby učení.

„Rozhodně to, že jsme hned v prváku začali praxi prací v prasečáku. Tam se dělaly rozvody požární a pitné vody ve třech barácích za sebou. To bylo doma smradu – a hlavně v autobusu,“ usmívali se. „Tím se kluci zatáhli,“ smál se mistr. „Přestože jsme se po práci umyli, lidi v autobuse po chvilce začali větrat a paní, co si nic netuše sedla vedle mě, už v Holkově seděla jinde,“ vzpomínal.

„Navíc, protože jsme tam pracovali za plného provozu, nám ta prasata i utekla, tak jsme je museli nahánět zpátky,“ dodali mladíci.

Tlak v trubkách držel, a tak do domu ve Chvalšinách mohou nastoupit zedníci a rozvody vody bez obav zazdít.