Skupinka splývavě oblečených nadšenců obcházela s dalekohledy připravenými v rukou okrajové části Velešína. Jejich cíl byl jasný: poznat po hlase skřivana, kosa, špačka nebo vlaštovku.

„Právě tyto ptáky by měl podle zpěvu identifikovat každý,“ upozornil amatérský ornitolog Radek Janák, jenž v pořadí již čtvrtý ročník výletu nazvaného Vítání ptačího zpěvu vedl.

Tradice tohoto malého svátku všech milovníků přírody započala roku 1983 ve Velké Británii. Česká společnost ornitologická se k ní připojila o devět let později, Velešínští se prostřednictvím místního kmene Ligy lesní moudrosti, jakési obdoby známějšího skauta, a Českého svazu ochránců přírody přidali v roce 2007.

Smyslem akce je podle Radka Janáka seznámit veřejnost s hlasy běžných ptáků. „Plno lidí například pozná sýkoru koňadru, ale už málokdo ví, jak se ozývá,“ podotkl na vysvětlenou.

Při sobotní cestě kolem zahrad a sadů na okraji města si Velešínští užívali koncert asi dvaceti opeřených pěvců. „Nejdominantnější hlas má v naší oblasti pěnice černohlavá. Je to sice malý pták, zato nejlepší zpěvák ve Velešíně,“ usmíval se Radek Janák.

Doplnil, že velmi charakteristický zpěv má například i budníček menší, kterého člověk sice nemá šanci zahlédnout, zato po hlase jej při troše tréninku může poznat bezpečně.

Na vycházku, jejíž účastníci se dozvěděli například i to, že čáp se ozývá pouze klapáním zobáku, neboť se neřadí mezi pěvce, vyrazili malí i ti již odrostlejší milovníci přírody.

„Já poznám po hlase hrdličku zahradní,“ hlásila jedenáctiletá Barbora Zifčáková z Velešína. Novopečený senior Jan Pytel z Borku ji však trumfnul. „Kromě běžných ptáků podle zpěvu rozeznám i všechny sýkorky,“ pochlubil se.