Pomyslnou uniformu zprostředkovatele zpráv a informací na sebe každý den navléká i Jitka Augustinová, mluvčí českokrumlovské radnice. Pojďme společně s Deníkem nahlédnout pod pokličku mediální kuchyně a položit jí několik otázek:

Jak se člověk dostane na post mluvčího?
Na inzerát. Studovala jsem žurnalistiku v Brně a při studiu jsem pracovala pro různé marketingové firmy. Pak jsem odešla do Prahy na post manažer výzkumu pro některá soukromá radia.

Po dvou letech jsem se chtěla vrátit zpět, blíž k rodině, ale najít v jižních Čechách práci nebylo jednoduché. Pak vyšel inzerát hledající mluvčí pro Český Krumlov.

Vykolejila vás někdy nějaká otázka?
To ne. Spíše zpočátku mne nevykolejí, ale když odpovím, tak si někdy zpětně říkám… a jeje.

Například?
Například, když jsem před dvěma lety na podzim nastoupila, hned se na mne vrhla televize s otázkou, jestli je Český Krumlov připraven na zimu? Suverénně jsem odpověděla, že může začít sněžit klidně zítra.

Ale když jsem si poté představila na obrazovce nějaké obrovské závěje a do toho můj prostřih ať klidně sněží, tak mne to zpětně docela vykolejilo. Naštěstí byla zima mírná.

Někteří mluvčí i politici řeší některé odpovědi větou No comment nebo Bez komentáře. Používáte ji?
Odpověděla jsem vám tak někdy?

Mně ne.
Tak vidíte (smích).

A máte nějakou univerzální větu na chvíli, kdy je třeba odpověď oddálit?
Dejte mi čas, já vám to za chvíli pošlu mailem.

Tak tuhle odpověď už znám.
Jsou chvíle, kdy opravdu nevím všechno a musím si informace zjistit, získat podklady. Znát některé odpovědi 24 hodin denně, to nejde.

Mluvčí ministerstva dopravy Hanzelka říkal, že jsou situace, kterým novináři říkají „vykostit“ mluvčího. Zpravidla je to desetiminutová palba otázek bez přípravy. On se pak večer modlí a trne, co se z toho objeví na obrazovce. Stalo se vám někdy něco takového?
Odpovědi jsou vytržené z kontextu skoro vždycky. Novináři mají na věc nějaký náhled a potřebují věc podat občanům kolikrát zajímavěji, než to ve skutečnosti je. Často si vezmou jen to, co je zajímá.

Jde o to, jestli je to záměr, nebo nedostatek vysílacího času či místa v novinách… Já znám spíše to druhé.
V televizi má člověk prostor tak maximálně deset vteřin. Přijde mi, že se věc nedá podat přes média tak, aby byla kompletní a vyčerpávající a bylo tam absolutně všechno, pokud si neotiskneme nějaký placený článek, kde si to vysvětlíme po svém. A i to vysvětlení po svém je nakonec také subjektivní realita zadavatele o tom, jak chce, aby věc byla viděna.

Souhlasím, můžete větu vystavět, jak chcete, stejně ji nakonec několik lidí pochopí úplně jinak. Před dvěma lety město vyhlásilo určitý trend pozitivního informování o Českém Krumlově. Nesvádí to k tomu zamlčet něco nepříjemného?
V mojí práci nejde o to, abych zamlčovala nepříjemné věci. Je důležité informovat veřejnost, předávat jí důležité údaje a sdělovat potřebná fakta.

Například v létě bylo třeba varovat před povodněmi, to je určitě nepříjemná věc, ale kdyby o velké vodě lidé nevěděli, tak by to pro ně bylo mnohem nepříjemnější, takhle se na ni mohli připravit.

Co je vlastně náplní práce mluvčí radnice?
Každý měsíc od a do zet připravuji Zpravodaj města, aktualizuji informace na webových stránkách města, rozesílám informativní maily, spolupracuji na zajištění pobytu oficiálních návštěv města, fotografuji dění ve městě, informuji o tom, co dělá městská rada, zastupitelstvo, městský úřad,…

A kdo vás nejvíce překvapil z osobností, které přijely do Českého Krumlova?
Velmi příjemný byl současný premiér Jan Fišer. Patří k lidem, kteří si na nic nehrají. Nebo Renée Fleming, která byla hlavní hvězdou kulturního léta v Českém Krumlově, ta byla neuvěřitelně charismatická.

Máte nějaký vzor na postu mediálně hodně známých mluvčích?
Já je moc nesleduji. Blízká je mi Dana Bérová, bývalá ministryně informatiky, nyní bývá vidět v pořadu Den D, nebo Ladislav Špaček, bývalý mluvčí prezidenta republiky.