O porušení volebního zákona spekulují jistí obyvatelé Kaplice v souvislosti se jmenováním Pavla Talíře (KDU–ČSL) do funkce starosty města.
„Jak mohl být zvolen starostou, když nebydlí ani v Kaplici, ani ve správně přilehlých vesnicích? Může být takový člověk starostou, když už předem podvádí? A i kdyby to nakonec zákon připouštěl, může mít důvěru našich občanů a jejich jménem spravovat obec?“ ptali se „napnutí a zvědaví čtenáři z Kaplice“ v anonymním dopise adresovaném redakci Deníku.

V reakci na citovanou pasáž z dopisu Pavel Talíř uvedl, že trvalé bydliště má v Pořešíně, tedy osadě spadající pod Kaplici. Z veřejně přístupného katastru nemovitostí lze ostatně vyčíst, že nemovitost, ve které trvalé bydliště udává, skutečně vlastní. Nicméně připustil, že pobývá i mimo Pořešín. „Protože dům v Pořešíně nyní rekonstruuji, bydlím v současné době u své ženy, která žije v nedaleké Malči,“ vysvětlil Pavel Talíř. „Myslím si, že nezáleží tolik na tom, kde kdo bydlí, ale kde se cítí být doma. A já jsem Kapličák,“ doplnil Pavel Talíř.

Podobné počínání komunálních politiků není nikterak výjimečné. Stejným narážkám jako kaplický starosta musela čelit i českokrumlovská místostarostka Jitka Zikmundová (SN – Město pro všechny), jež sice má trvalé bydliště v Českém Krumlově, ale bydlí v Kájově.

Podle Denisy Čermákové z ministerstva vnitra takový postup není v rozporu se zákonem. Podle Denisy Čermákové ze zákona vyplývá, že členem zastupitelstva obce může být ten volič, který je v den voleb v dané obci přihlášen k trvalému pobytu. „Pokud má tedy dotyčný zastupitel během svého působení v zastupitelstvu trvalé bydliště, i když jen formálně, v dotčené obci, je to v souladu se zákonem,“ vysvětlila Denisa Čermáková.

Že nebydlí v Českém Krumlově, přestože toto město z pozice místostarostky řídí, zdůvodnila Jitka Zikmundová následovně: „V roce 2004 jsme se s manželem rozhodli postarat se o vlastní bydlení a pořídit si dům. V Českém Krumlově bohužel nebyly k dispozici vhodné stavební parcely, koupili jsme proto parcelu v Kájově a začali stavět dům. Na podzim roku 2006 jsem se stala poprvé místostarostkou Českého Krumlova, dům v Kájově jsme v létě 2007 dostavěli a v listopadu 2007 jsme se stěhovali.“ Doplnila, že trvalé bydliště si zachovala v Novém Spolí.

„Nemyslím si, že by tato skutečnost byla diskvalifikací pro moji práci místostarostky Českého Krumlova, nesnižuje ani mé profesní, ani morální kvality. Pokud porovnám hodiny strávené v Českém Krumlově a hodiny strávené ve svém domě v Kájově, Český Krumlov rozhodně vyhrává,“ dodala Jitka Zikmundová.

V podobné situaci je rovněž například českokrumlovský zastupitel Jindřich Florián (ČSSD), který má trvalé bydliště v Krumlově, ale pobývá mimo město.
„Byt v Českém Krumlově bude v tomto roce rekonstruován, abychom tam mohli bydlet spolu s mou 80letou matkou. Do té doby, než bude možné mít matku u sebe, víceméně přespávám v místě, kde ona bydlí,“ řekl Jindřich Florián s tím, že podrobnější informace o místě, kde žije jeho matka, si nepřeje uvádět.

Podle politologa Ladislava Mrklase, jenž působí na českokrumlovské vysoké škole Cevro Institut, by v ideálním případě měli mít zastupitelé hlášen trvalý pobyt tam, kde opravdu žijí.

„Bohužel, v ideálním světě nežijeme a žít nebudeme. Proto je tyto případy potřeba posuzovat realisticky a velmi individuálně,“ uvedl politolog. „Mnozí zastupitelé či dokonce radní, kteří mají jen formální trvalé bydliště v obci, ve skutečnosti pro tuto obec pracují více než ti, kteří zde skutečně bydlí. Legitimita zastupitelů, která je důležitým předpokladem pro dobrý výkon mandátu, vzniká jejich zvolením ze strany občanů. Ti mají možnost v dalších volbách svým zastupitelům vystavit vysvědčení – a tedy je buď znovu zvolit, nebo nezvolit,“ dodal Ladislav Mrklas.