Na start letošního ročníku této ojedinělé akce se postavilo patnáct plavidel a přihlíželo jim několik stovek lidí zčásti ve vyšebrodském kempu, zčásti podél říční trasy. Drakem s čarodějem na zádech počínaje, přes Šmouly, Tučňáky, řezníka s pašíkem nebo Pepka námořníka až po oběšence, plovoucí vyšebrodský klášter nebo kolesový parník Malšessippi.

„Vy jste také plavidlo, nebo opravdová záchranka?" Otázal se těsně před startem jedn z přihlížejících diváků muže v červené záchranářské kombinéze.„Já jsem opravdu záchranář," odpověděl doktor Lumír Mraček z českobudějovická záchranné služby s úsměvem. I takové dotazy bývají, i takové instituce je nutné mít při pořádání podobné akce po ruce. A zasahují záchranáři?

„Na vodě ani ne, ale například vloni jsme museli zasahovat hlavně po přistávání některých posádek na Habartově. U břehu byly ve vodě totiž rozbité láhve a někteří lidé si tam pořezali nohy," dodal Mraček.

Přestože během konání plavby kuriozitnebývá obdobná pomoc většinou zapotřebí, ale jistota je jistota.

Proč to vlastně dělají?

„My se nestydíme za to, že měsíc na něčem pracujeme a pak tady pár hodin blbneme, jako malé děti," okomentoval Milan Grill z z První doudlebské paroplavby plavby Presora Malšessippi. Posádka letos představila kolesový parník. Vloni závodila s originální a dlužno dodat velmi povedenou formulí jedna. Tato maketa v takřka životní velikosti je dodnes k vidění na střeše jednoho z českobudějovických autobazarů.„Majitel je kamarád, který nám pomáhal, půjčoval přívěs a podobně a tak jsme mu formuli za odměnu dali," dodal Grill.

Před rokem startovalo pouhých devět posádek a vypadalo to, že tato kdysi celorepublikově a mediálně velice uznávaná akce začíná zacházet na úbytě. Letošní účast už ale věc rozhodně napravila.„Patnáct posádek na startu, to je ideální počet,“doplnil po startu jeden zpořadatelů Karel Troják. Stejně jako on, měli i přihlížející své tipy na nejpovedenější loď a především měli radost z toho, že účastníkům nedocházejí nápady.

Možná to bylo i letošní novou motivací.

„Hlavní cenou bude deset tisíc korun. Sedm tisíc za plavidlo, za ústroj tři tisíce korun plus věcné ceny,“ upřesnil Troják. A bude příští ročník? Doba není podobným akcím příliš nakloněna, hlavně co se financí týče.„Letos se nám podařilo sehnat sponzora, takže snad to bude podbné i příští rok."

Vyšší Brod letos slaví výjimečné výroční, 750 let od svého založení. Netradiční poklonu mu složila i další z posádek, sestrojením plovoucího vyšebrodského kláštera. Opět dlužno dodat, že velice věrné podoby.

Vzpomínání

První plavba kuriózních plavidel ve Vyšším Brodě se uskutečnila už v roce 1973 z náhlého popudu, který vznikl, jak jinak, než v hospodě. Nadšenci se vydali na Vltavu a tehdy padlo rozhodnutí – z akce se stane tradice. A tak se také stalo. Hned rok na to už soutěžilo 12 až 15 plavidel.

„Tenkrát, v roce 1973, nás bylo asi devět. Seděli jsme v hospodě a padnul návrh – je krásně, pojďme na vodu. A tak to vzniklo,“ vzpomínal Josef Havel, jeden z pamětníků začátků plavby kuriózních plavidel.

S postupujícími ročníky rostl jak počet plavidel, tak počet návštěvníků. V nejlepších časech bylo na Vltavě vidět až 60 plujících kuriozních kocábek. Na březích pak fandilo přes deset tisíc návštěvníků.

Dnešní ročníky už nejsou tak početné, ale akce má stále věhlas i za hranicemi regionu.
„Jezdí sem i lidé až z Ostravy. Účast je ale slabší. V průměru splouvá řeku tak deset plavidel. Mohlo by to být lepší,“ posteskl si Troják.

Ale legrace je vždy zaručena. Například v roce 2003 se po Vltavě proháněli kojenci, kovbojové či Pepek námořník. Ale přesně ve 13.27 hodin vyrazili na plavbu z Vyššího Brodu do Rožmberka i lovci mamutů, hajzlbáby, plaváček a další. Před vyplutím všechny čekala povinná rozcvička.

Ač se někteří museli při předklonu opírat o láhev piva či v případě lovců mamutů o pořádnou kost, organizátoři usoudili, že všichni jsou schopni postavit se k pádlům. Tehdy získalo cenu za nej plavidlo Sedm statečných, kojenecký ústav zase prvenství v kategorii sexík.

Nejvzdálenějším účastníkem se stali soutěžící na plavidle Temelín, zatímco cenu za nejstaršího účastníka si odnesl samotář Pepek námořník.