Nevím, jestli se po pandemii lidé znovu zapojí do dění, obává se starosta Srnína

Uplynulý rok nebyl kvůli covidu pro nikoho jednoduchý. Co se obci nepovedlo?

Nepodařilo se nám uspořádat naše tradiční akce. My tu jimi žijeme, organizujeme toho hodně – ročně tak dvanáct třináct akcí. Stmelují ves a lidé se alespoň sejdou. Přesto se něco povedlo. Zimní závody na svahu na Kamejku, také masopust. Ale třeba na dětský karneval, který měl být za čtrnáct dní, už nedošlo. A v září se ještě povedla oslava 620 let Srnína. A pak už zase bylo všechno zakázáno. Měli jsme ohromné štěstí.

Letos masopust nepřipravujeme. Ani jsme se o tom nebavili. Je nejistá doba.

A co se týká plánů obce, ty se podařilo uskutečnit?

Všechny akce, na které jsme získali dotace, jsme zrealizovali včas, žádnou jsme nevypustili. To byla například oprava historické cesty do Rájova, kterou jsme olemovali alejí z ovocných a jiných stromů a přidali na několika místech posezení. Je odtud krásný výhled směrem k Černici. Tam ještě letos dosázíme kolem pětadvaceti jabloní a hrušní. Na usazovacích rybnících, které slouží jako čistička obce, jsme udělali přepad mezi prvním a druhým rybníkem a ve druhém rybníce vyměnili starý dřevěný požerák. A zmodernizovali jsme veřejné osvětlení. To také podpořila dotace z krajského Programu obnovy venkova. Vyměnili jsme všechna svítidla se sodíkovými výbojkami za LED osvětlení. Bylo to asi 32 světel. Loni jsme také schválili územní plán. Už to bylo třeba, měli jsme dvě změny, tak jsme nechali udělat nový.

A jaké máte záměry pro letošní rok?

Podali jsme dvě žádosti o dotace z Programu obnovy venkova. Jedna je pro dohotovení asfaltové plochy za kapličkou na návsi, abychom to kolem ní zkulturnili zezadu. A druhou bychom potřebovali na zpevnění ploch v areálu Na Vršku. To je pozemek, kam ukládáme biologický rozložitelný odpad. Chceme tam navíc postavit ještě nějakou halu pro traktor a naši další techniku.

A kromě toho na jaře vyměníme rozpadající se panely u autobusové čekárny u srnínské pekárny.

Existuje něco, co vás dlouhodobě pálí a nedaří se to vyřešit?

Myslím, že ne. Úkoly, které jsou před námi, řešíme postupně tak, jak se na ně daří shánět peníze. Teď mám spíše obavu z jiné věci. Nevím, až tahle divná doba pomine, jestli budou lidi znovu ochotni zapojit se do společenského života. Mám docela strach, že už se to znova nepodaří. Všichni nyní žijí ve svých bublinách zavření doma a až bude třeba pro obec zase něco dělat, zda-li vůbec budou ochotní se do něčeho zapojit.

Najdete si vedle starostování čas na sebe, na své koníčky?

Podnikám a „starostuji“ po práci. Na obec zajdu kromě úředních hodin i tehdy, když někdo něco potřebuje.

Mou zálibou jsou kytky. Tilandsie. Pěstuji je v zimní zahradě. Mám jich zhruba sto druhů. Jsou maličké, rostou bez kořenů, uchycené na větvičkách. Jinak rád chodím se ženou a se psem na výšlapy. Také lyžuji. Teď je sněhu dost, tak jsem na něj vyrazil s vnučkou, abychom ji naučili lyžovat. Vnoučata mám dvě. Je to paráda, jsou naše radost.