Neuvažoval jste někdy, že zakážete kouření v podniku vy sám?
To bych si možná mohl dovolit v Praze, tady ne. Neuživil bych se. Mám jednu nekuřáckou místnost, tam si chodí sednout jenom cizinci.

Takže zákaz vítáte?
Já se na něj přímo těším. V Krumlově kouří snad každý. Tady je nahulíno i venku na terasách. Ale co jsem četl výsledky průzkumů, tak z lidí, kteří chtějí, aby se v hospodách přestalo kouřit, je polovina kuřáků. V domě, kde mám hospodu, je dvoreček, tak můžou kouřit tam.

Co argument, že kvůli zákazu hospody přijdou o zákazníky?
Tomu nevěřím. Všude v civilizovaných zemích se nekouří a do hospod lidi chodí, zvlášť u hospodských národů, jako jsou Irové nebo Angličani. Češi si spíš budou domů kupovat lahvové pivo, ceny se zvedají a chlapi tu berou málo.

Proč tedy máte hospodu?
Protože to dělám odmlada, už od revoluce, a nic jiného pořádně dělat neumím.

Vy sám jste nikdy nekouřil?
Ne. Zkoušel jsem to na devítiletce, ale bylo mi to odporné, přestože rodiče kouřili. Po komunismu beru kouření jako druhé největší sobectví na světě. Říkal jsem to i rodičům, že to byl hnus, jak nám doma kouřili. Sedět a foukat někomu kouř do obličeje, to je šílenost. Nechápu, proč vůbec lidi kouří. Žijí spolu dva lidi, dají dohromady pětadvacet tisíc, a šest tisíc prokouří? To nemá logiku.

Co vaši štamgasti, neříkají, že kvůli zákazu přestanou chodit?
Občas někdo něco kvákne, ale já tomu nevěřím.

A co ona často zmiňovaná možnost volby? Že si lidé mají mít možnost vybrat, kam půjdou, a že i hospodští si mají sami určit, jestli se v jejich podniku bude, nebo nebude kouřit?
To je zase ta naše zaostalost. Prý to je omezení svobody, ale to kuřák omezuje moji svobodu, protože mi v uzavřené místnosti kouří do obličeje. Normální je nekouřit, ne kouřit. Údajná svoboda kuřáka začíná tím, že on mi bere moji svobodu nedýchat kouř.