Na svažité louce olemované palisádovou ohradou a lesy stojí první dvě roubené dobové stavby, které postupně doplní další objekty. Mezi nimi se pase stádo oveček. Vyhloubená jáma ve svahu dává tušit, že další stavba na sebe zřejmě nenechá dlouho čekat. „V budoucnu plánujeme do pořešínského podhradí přenášet historické dřevěné stavby,“ vysvětlil Radek Kocanda, jednatel spolku Hrady na Malši. „Mělo by tam vzniknout něco jako skanzen. Ty budovy by tu časem měly vytvořit celou středověkou vesnici. A vykopané základy jsou určené pro repliku špýcharu s komorou, který sem přenášíme z obce Pěčín u Klatov. Špýchar by tam měl vyrůst napřesrok.“ K založení podhradí členy spolku inspiroval nález dávného vodního náhonu pod hradem. „Středověký vodní náhon jsme našli v roce 2010. Původně tam stál vodní mlýn,“ pokračoval Radek Kocanda. „Rádi bychom ho tam v budoucnu také postavili.“

Podhradí se poprvé otevřelo veřejnosti v sobotu. Družina Pánů z Pořešína tam přichystala v rámci akce Den ve středověku polní ležení, v němž současníkům názorně přibližovala a předváděla, jak vypadal život ve středověku. Návštěvníci zjistili, jak tehdy lidé ručně zpracovávali ovčí vlnu a tkali, jak vypadala jejich kuchyně, co vařili a v čem. Poučili se o výzbroji a zbroji, vyzkoušeli si lukostřelbu, středověké psaní, výrobu svíček. Viděli, jakou práci to dalo, umlít obilí, ale také zjistili, jak se lidé bavili. Jednak při hudbě, ale i při hrách včetně těch stolních.

Tvrz Tichá je otevřena veřejnosti.
Tvrz Tichá, dlouho zapomenutá v pohraničí Krumlovska, hlásí otevřeno

Družina pánů z Pořešína je spolek pro oživlou historii, který zrekonstruoval družiny dvou českých šlechticů Přibíka a Wernera z Pořešína. „Také ve středověku existovaly například hry a hračky,“ vysvětloval člen družiny zvaný Jiřík. „Úplně pro nejmenší zhotovovali různá textilní okusovátka třeba ve formě hříbku. Panenky, míčky pro žonglování. Pro větší děti káču, kterou roztáčely. Existovaly dřevěné hry, máme tu i deskové hry, ty se mimochodem do dnešních dnů skoro nezměnily.“ Nedílnou součástí života muže byl v té době hazard. Nejklasičtější byla hra v kostky, jejichž název vznikl od slova kost, protože se dělaly z kostí. Také z hlíny nebo ze dřeva.

V podhradí nechyběla ukázka polní kuchyně na válečném tažení, včetně různých druhů nádobí. A to hlavně z keramiky. „Keramika byla spotřební zboží středověku,“ vyprávěl Jiřík. „Na každém hradě jsou pohřbeny tuny, nebo metráky střepů keramiky. Díky tomu se i na hradě Pořešín zjistilo, kde stála kuchyně. V sousedství prvního paláce. Ve středověku lidé jedli jenom dvakrát denně – oběd a večeři. Pečení selat rozhodně nebylo běžné. Pekli je jen při svátečních příležitostech a spíše v hradu. Maso většinou vařili, dusili, měli vařené maso a vývar.“ Návštěvníci mohli ochutnat dobová jídla - perníčky, chleba s paštikou. „Snažíme se vařit podle dobových receptů,“ říkal Jiřík. „Ty se zachovaly jen z měšťanského a šlechtického prostředí, ne venkovského. Jídla se musí malinko upravovat, protože nám by asi nechutnala. Bohatí hodně kořenili. Třeba v pozdější renesanční době se podávala štika s hřebíčkem. Toho hřebíčku tam ale bylo tolik, že to pro nás bylo nepoživatelné. Dneska jsme tu měli dušené vepřové maso se zeleninou v houbové jíše.“

Páteční vernisáž uvedla novou výstavu v Galerii Koželužna v Nových Hradech pod názvem Klidný pohyb. Svá díla zde představuje sedm mladých umělců.
Jediným limitem nové výstavy je velikost kufru auta. Díla připutovala až z Litvy