Naposledy jsme se spolu bavili, když jste v zimě při lockdownu chystali pro zájemce balíčky se zabijačkovými pochoutkami. Myslím, že to mělo úspěch…

Ty balíčky byly nouzové řešení. Připravili jsme je pro stálé hosty i pro nové, kteří se o nás dočetli a podpořili nás. Díky tomu se to tu dalo udržet.

Jak jste přežili nejhorší dobu covidovou?

Podrželi nás hodně místní lidi, kteří si nechávali jídlo vozit domů, aby si doma udělali něco jako malou restauraci nebo malé posezení. Takže jsme chystali nejenom balíčky na vepřové a zvěřinové hody, ale pokračovali jsme dál i s dalšími různými víkendovými nabídkami, jako večeří pro dva do balíčku a podobně, aby si to lidi trochu vynahradili, když nikdo nemohl nikam vyrazit. Jinak jsme denně vařili obědy, měli jsme totiž rozvoz jídel už před dobou covidovou. Během covidu se rozvoz trochu navýšil. Někteří lidé u toho zůstali, protože zjistili, že je to pohodlné. Pak ale zase nenavštěvují restaurace.

Podařilo se vám něco dostat od státu?

Od státu jsme nezískali nic, protože oba máme zaměstnání. Ale díky tomu jsme si udrželi většinu zaměstnanců, které jsme celou dobu platili.

Konečně přišla letní sezona. Jaká byla?

Lidí v okolí bylo spousta, ale šetří a neutrácejí… Když už si do restaurace zajdou, hledí se najíst co nejlaciněji, nejrychleji, takže se restaurace spíše proměňuje v rychlobufet, kdy se nahrnou lidi v jednu dobu, všichni naráz se chtějí najíst, postěžovat si, že jsme drahý a pomalý, a vyrazí dál.

Takže šel na odbyt smažák a podobně?

Ten, abychom ho tolik nedělali, jsme raději dali mezi dražší jídla. Ale lidi jedí většinou hotovky. Zaměstnance, kteří odešli, zastupovali brigádníci. Řekl bych, že někteří hosté postrádají slušnost a soudnost. Vidí mladého brigádníka, který ne vše zvládá, jak má – ale kdo jsme to v šestnácti zvládali – a okamžitě je oheň na střeše. Několikrát za sezonu mi rozplakali servírku, že odmítla jít zpátky obsluhovat. Protože někteří hosté si potřebují zchladit žáhu a uspokojit své ego. A to argumenty typu: „To se mi v Egyptě nebo Tunisu nikde nestalo!“

Penzion byl plný?

Z větší části byl plný. My máme hodně pokojů, takže málokdy zaplníme všech sedmnáct. Změna ale nastala v délkách pobytu. Lidi už nejezdí na týden, ale na tři, čtyři, pět dní maximálně. Prostě šetří. I projekty, které jsme si naplánovali uskutečnit, jsme kvůli tomu museli v sezóně pozastavit. Rozjeli jsme rozšiřování terasy, opravu střechy. Musíme počkat na lepší dobu, až zlevní stavební materiál (smích). Restaurace má kapacitu 40 míst a zvětšovali jsme terasu, kde je teď také 40 až 45 míst. Cizinci pochopitelně citelně chyběli. Ale těšíme se na podzim a zimu, kdy k nám přijíždějí skalní hosté a příznivci. Jedou sem kvůli nám, popovídat si a něco dobrého si přitom dát. Ti nás nabijí energií a člověk zase vidí, že ta práce má smysl.