Hodina angličtiny je pro některé školáky hotovou noční můrou. Jiné naopak baví. Sedmáci křemežské základní školy s ní většinou nemají problémy. Momentálně probírají oblast stravování. „Což je celkem baví, takže jim to i jde,“ usmála se vyučující Jindřiška Chromá.

8.50 – Křemežskou školou se rozléhá zvonění ukončující první vyučovací hodinu. Sotva dozní, už se u učebny cizích jazyků v prvním patře začínají scházet žáci. Nemeškají a okamžitě obsazují své lavice. Někteří ještě rychle odbíhají na záchod či se provětrávají na chodbě, kde Jindřiška Chromá dohlíží na pořádek. Celkově jsou ale všichni ukáznění, ve škole je víceméně klid.

9.00 – Zvonek zahajuje druhou vyučovací hodinu. Z jazykové učebny peláší pryč děti, které do třídy nepatří. Hned záhy se ve dveřích objevuje kantorka. Žáci vstávají ze svých lavic, aby ji pozdravili. Samozřejmě v angličtině.

9.02 – Učitelka zahajuje hodinu písničkou, kterou pouští z přineseného rádia. Vybízí děti ke zpěvu, ale těm se evidentně příliš nechce. Více než zpěv to vypadá na prázdné otevírání pusy nebo takzvané bručení pod vousy. Komunikace hned od začátku funguje téměř po celou dobu v angličtině.

9.07 – Žáci opakují anglická slovíčka podle vzorového hlasu v rádiu. Trénují si tím správnou výslovnost. Učitelka je s předvedeným výkonem spokojená.

9.11 – Vyučující vyvolává diskuzi. Chce, aby se děti navzájem ptaly, jaké je jejich oblíbené jídlo či pití. Mimo jiné zazní pomerančový džus, mléko, hamburger či párky. Ani v této třídě nechybí dvojka exhibicionistů, kteří se rádi projevují. „Pivo je nejlepší,“ ozývá se jeden z nich, aniž by se ho někdo zeptal. Nikdo na jeho hlášku ale nereaguje, tak se alespoň na pár minut odmlčuje.

9.17 – Žáci dostávají za úkol vypracovat jedno ze cvičení, které jim individuálně učitelka kontroluje.

9.28 – Nyní přijde na řadu doplňování slovní zásoby. „Jak se řekne kečup? Arašídové máslo? Hroznové víno?“ zní třídou.

9.32 – První žákyně má neodložitelnou potřebu navštívit záchod.

9.33 – A nákaza se začíná šířit. I další dítě volá, že chce na toaletu. „Až přijde. Dva tam nebudete,“ odpovídá s klidem učitelka. Do minuty se školák dočká. S jasnou chutí se vydává na bezstarostnou procházku po chodbě.

9.35 – Děti trénují četbu a překlad z učebnice.

9.38 – Ještě před zvoněním dostávají další úkol, který si probírají v lavicích.

9.39 – S přibývajícími minutami roste neposednost. Okamžik, kdy se jeden vyptává kantora, druhý pohotově využívá k provokaci spolužačky. Ta mu ale dává jasně najevo, že ho má dost. S úsměvem ho posílá do patřičných míst. To ho zklidní.

9.40 – Třídou zní neurčité reptání. Udržet pusu na uzdě se začíná u některých dětí zdát jako nadlidský úkol. „Nemůžu za to, že mě moji rodiče udělali pravdomluvným,“ obhajuje se chlapec.

9.44 – Zvonění se blíží a nervozita vládne v lavicích. Děti se vrtí a toužebně očekávají známý zvuk.

9.45 – Konečně je to tu. Sotva se ozve první cinknutí, vybíhají školáci ze svých lavic. To jim ale není nic platné. „No počkat, zpátky. Ještě jsme se nerozloučili,“ říká Chromá. Rychle tedy zpátky do lavic, postavit, pozdravit a hybaj na chodbu.