Býváte označován malířem džungle. Napadá mě, jestli džungli malujete, anebo džungle maluje vaším prostřednictvím?
Malíři džungle jsou lidé, kteří se tam narodili a malují džungli. Vyrostli tam a celé to mají v paměti. To jsou malíři džungle a je jich tam poměrně dost. Spíše se snažím namalovat ducha džungle. Nemaluji její popis, i když mě to taky baví a studuji to. Jezdím tam a vytvářím skici, protože přímý kontakt s přírodou dává ten nejsilnější dojem. Malování v džungli má svá specifika a člověk tam musí pracovat způsobem, aby to stihl, protože se tam nedá být dlouho. Je potřeba hodně času a trpělivosti, a to člověk špatně zvládá, když po něm neustále něco leze a pořád se musí plácat. Ale na druhou stranu, když člověk v džungli sedí u akvarelu třeba hodinku, tak úplně ztichne a najednou to, co prchá, se vrací. Je to okamžik, kdy člověk opravdu něco vidí.
Jak to vypadá, když přijedete do Peru? Co děláte, sedíte v džungli a sbíráte inspiraci?
Pokaždé se tam vracím v nějaké jiné fázi života. V životě probíhají různé události a ty já do malování nějak vstřebávám. Teď jsem tam byl naposledy čtyři měsíce, a to jsme spíše řešili, jak převézt věci na výstavu sem do Krumlova. Koncepce byla taková, že se malíř odstěhoval z džungle a bude se vystavovat to, v čem žil a tvořil. Což je fajn, ale v reálu se to dá těžko udělat. Já jsem hlavně odstěhovával vázy, které jsem tam nasbíral za dobu, kdy jsem na místní univerzitě působil jako lektor výtvarné výchovy. Učil jsem tam a oni mě zadarmo ubytovali v leteckém hangáru, který původně sloužil americkým evangelíkům. Odtud vozili indiánům křesťanství a transformovali indiánskou kulturu. Přičemž indiáni přijali takový apel, že existuje něco jako Ježíš, který je nad všemi jejich démony. Že ďábel sídlí v pralese a vy ten prales musíte vymýtit, aby tam dopadlo světlo boží. Bohužel se to ale děje doslova a světlo boží způsobuje naprostou devastaci. Křesťanství mělo ničivý dopad v mnoha ohledech a bylo vlastně implementované jako dobyvatelská idea. A nutno říct, že tam se křesťané vyřádili hodně. Nicméně to nebyli jenom fanatičtí evangelíci, ale taky lingvisté, kteří přeložili Bibli do zhruba 40 indiánských jazyků. A já přemýšlím nad tím, jak ji přeložili? Jak vymyslí slova pro indiánské řeči, kterými mluví lidé, co nikdy neopustili prales a znají jenom tropickou džungli? Jejich jazyky neobsahují nic víc, než termíny spojené s džunglí. A evangelíci museli přeložit Bibli, která se odehrává na poušti v nějakých židovských pyramidách, musí popsat, co je faraon a prorok.
Já tenhle hangár používal jako takovou bránu kultur, kde by se místo toho, aby se vozilo křesťanství do vesnic, přivážela kultura zpátky do místa, kde byla zničená. Američani odešli po padesáti letech, lingvistický institut skončil, evangelíci odjeli a tak se to celé předalo peruánské vládě. Ta z toho udělala peruánskou univerzitu, což byl jeden z požadavků Američanů. A já chtěl, aby se na akademickou půdu vrátil onen duch džungle. Aby se tam například vyučovala matematika založená na indiánském pojetí čísel.
Jak to vypadá s univerzitou dnes?
Nefunguje, protože se tam pořád stávkuje a všichni jdou po lizu. Kmeny se přetahují, kdo bude šéfem. Nakonec je šéf nějaký ultralevicový politik, který si to celé rozkrade. Pak ho vyhodí a vystávkují a přijde další. Takže takhle si to už deset let rozkrádají.
Celý rozhovor naleznete v dnešním tištěném vydání Deníku.
