„Volit jsem byla,“ přitakala ve čtvrtek před pátečním startem voleb senátních Květa Bílá. „Bylo nás hodně. Šla jsem, aby bylo líp, aby bylo dobře – levnej nájem, světlo…“ Na dotaz, zda si myslí, že ten, komu dali hlas, jim tohle splní, pokrčila rameny. „Asi těžko.“
V tom se před nízkými obecními domky zdobenými hrázděním objevil Rom středního věku. „Koupil jsem vám tři rodinné domy v Krásným údolí, zítra se budete stěhovat,“ vykřikoval. Vzápětí odběhl. S ženami před domy to nehnulo.
„Proč já bych šla volit,“ pokračovala Květa Bílá. „Ať dají byt, tady se přece žít nedá. Prší dovnitř, stropy jsou mokrý! Na co někoho volit, stejně neudělají nic. Jsou to všechno jenom sliby.“
Muž, co rozdával domy, se objevil znovu. Řekl, že je z Krumlova, svou novinu opakoval a ujistil, že ji myslí naprosto vážně. A hned zase kamsi odkvačil.
„Můj manžel sotva chodí, všude máme hodně plísně. Bydlíme tři v jedné místnosti,“ postěžovala si Terezie Siváková. „Syn je dospělý, je mu 40 let a má epilepsii. Chci pro něho byt, ale marně.“
„Proč tu Romům nikdo nepomůže? Vždyť jak tu žijeme, to je hrůza a děs. Ty domy jsou hrozný a když jede tirák po silnici, celé se třesou. Baráky se rozpadají, díry jenom tak trochu vždycky zalepí, jak žijeme, jim nevadí,“ shodly se obě.
„Až já budu na radnici, každý bude mít svůj vlastní byt,“ přiběhl opět odkudsi muž. „Zatím tam nejsem, ale budu tam, až to vyhraje Špidla. Proto jdeme zítra všichni volit Špidlu. Přijedu pro vás autem,“ řekl a zmizel.
Akce volby ale zřejmě nějak nevyšla. Nával Romů na oksku č. 1, jako tomu bylo před týdnem, se o senátních volbách již nekonal.
