Jak se pozná, že se z něčeho stala tradice? Když se úspěšně opakuje podruhé? To může být náhoda. Potřetí? Možná. Ale počtvrté? To už začíná nabývat na jistotě.

A tak je to i s dnes už tradičním adventním jarmarkem v Horní Plané, kde už čtyřikrát za sebou vždy na začátku adventu ožije Stifterův dům tradičními řemesly, stánky s různým, ale především tradičním zbožím, dobrotami, laskominami a výrobky především místní a nikoliv asijské provenience. A hlavně ožije sváteční náladou blížících se Vánoc a pohodou a klidem.

„My sem chodíme každý rok,“ odpověděla Petra Škáchová, která držela v náručí svoji o hodně mladší sestřičku Emičku. „Co se mi tady líbí nejvíce? Asi to, že se tu lidé sejdou. Dřív chodili lidi do kostela a tak se tam každou neděli sešli a popovídali si. Dneska jsou k tomu dobré aspoň takovéhle jarmarky,“ vystihla chrakter akce jejich maminka Hana Škáchová.

„Houpacího koníka,“ zašvitořila malá Emička v odpovědi na otázku, co že by chtěla najít pod stromečkem, starší Petra by si zase přála lyže. A co by si přály děti z hornoplánského dětského domova? Přání jsou různá, ale v tuto chvíli asi nejvíc užít si jarmarku a pak také i prodat pár drobností, které tu každoročně vystavují.

Jsou to vesměs jejich ruční výrobky, od krásných háčkovaných ozdob na stromečky, přes drátované láhve, obrázky s různými motivy nebo vánoční ozdoby. Peníze, které za ně utrží pak nejspíše slouží podobně, jako peníze z aukcí domova, na přilepšenou dětem, tedy na drobné dárky či vstupné do bazénu a podobně.

„Je to tu moc pěkné a byť jsou i daleko větší akce, tohle je takové předvánoční a má to atmosféru a kouzlo,“ mínil Ladislav Holinka z Netřebic, který tady s rodinou předváděl své výrobky ze dřeva a opět vše ve stylu staročeské tradice, tedy dřevěné nádoby, misky, lžíce, nebo soustružené svícny a podobně.

Kdo chtěl ochutnat hornoplánskou úpravu vánočních rohlíčků prezidentské rodiny Havlových, ten mohl, stejně tak se návštěvníci, často hovořící i německy, kochali přímo na místě vytvářenými podmalbami na skle, dřevěnými ozdobami, navlékanými korálky a mnoha dalšími věcmi.

„Lidé si to tady pochvalují i kvůli náladě a útulnosti, a to do Stifterova domečku patří, protože ten v tom malém dokázal vidět i to velké,“ shrnula za pořadatele Lenka Hůlková.