Mnoho lidí sice velikonoční symboly zná, ale už nedokáží vysvětlit jejich opodstatnění. Symboliku známých velikonočních pojmů vysvětlila pro Českokrumlovský deník českokrumlovská vikariátní katechetka Štěpánka Talířová.

Beránek: „Na první Velikonoce zabíjeli Židé beránky. Jejich krví následně potřeli peřeje svých domů. Tehdy přišla poslední egyptská rána, kdy v Egyptě zemřelo vše prvorozené. Židovské rodiny, které měly peřeje potřené beránkovou krví, byly ušetřeny. Od té doby je beránek symbolem něčeho důležitého. Symbolem záchrany. Také bych ráda připomněla, že židovské Velikonoce jel slavit Ježíš Kristus na Květnou neděli do Jeruzaléma. A tam se svými apoštoly jedl beránka. Ježíš je také připomínán jako beránek obětovaný za hříchy lidí. Dnes tady u nás skopové příliš nejíme, spíš se pečou cukroví beránci.“

Kříž: „Kříž je symbol smrti. Stejně tak se ale dá považovat za symbol života. Kříž je každodenní oběť, kterou jsme schopni udělat. Má vertikálu, která nám ukazuje směr k nebi jakožto k věčnosti, a horizontálu, což je směr lásky k zemi.“

Oheň: „Ten se zapaluje v sobotu na takzvané vzkříšení. Farář ho před kostelem posvětí.“

Svíce: „Zapaluje se od požehnaného ohně. Svíce nám symbolizuje zmrtvýchvstání Ježíše. Takzvaný paškál se zapaluje vždy, když jsou v životě křesťanů důležité dny, například křest, svatba, úmrtí, pohřeb.“

Voda: „I voda se dá považovat za symbol. Izraelité při útěku z Egypta prošli vysušeným mořem. Egypťané se v moři utopili, díky čemuž dosáhli Izraelité svobody. Voda se stává posvěcenou položením paškálu do vody. Touto vodou se pak křtí dětí i dospělí.“

Pomlázka: „Pomlázka je podle mě náš zvyk, který není v ostatních oblastech příliš vidět. Mojžíš byl zachráněn jakožto dítě tím, že byl položen do košíku z proutí, který byl následně schován. Egyptští vojáci ho tedy nenašli. Proutěné košíky, pomlázky, to vše k sobě patří. To jsem si ale vydedukovala sama.“