Tak zní aktuální závěr posledních průzkumů, které přímo v opatském kostele začaly čtvrtého listopadu tohoto roku, v předvečer čtyřstého výročí vymření rodu.
Historicky první záběry mikrokamerou ukázaly v kryptě pod podlahou tři rakve, dvě cínové, jednu dřevěnou. Na jedné z cínových rakví je možné přečíst nejen jméno Petra Voka, ale také: „…slovutný vládce a pán Petr Vok Ursinus, správce Rožmberského domu poslední život za smrt zaměnil na hradě svém třeboňském pátého listopadu před svítáním léta Kristova 1611 zde pohřben.“

Průzkum speciální sondou provedli členové a spolupracovníci organizace GEO-CZ a občanského sdružení Naše historie. Jeho výsledky přestavili včera poprvé veřejnosti právě ve Vyšším Brodě.

Průzkumy v hrobce pokračují dál. Čtvrtého listopadu do ní specialisté vpravili miniaturní sondu. Ta od pravého poledne letošního pátého listopadu (výročí vymření rožmberského rodu) měří v šestihodinových intervalech teplotu, relativní vlhkost vzduchu a rosný bod. Veškerá data jsou uchovávána ve vnitřní paměti a budou po dvanácti měsících stažena kabelem vyvedeným pod dlaždici v presbytáři kostela.

Podle výsledků průzkumů provedených v roce 2009 se totiž zdálo, že prostor hrobky je příliš malý na to, aby se do něj vešla těla tolika lidí. Během předchozích týdnů se ale přišlo na to, že na dně hrobky není podlaha, ale poměrně mocná zásypová vrstva.

„Všechna zjištění nás vedou k interpretaci, že původní rožmberská hrobka byla výrazně hlubší než dnes a že do hloubky měřila minimálně 2,70 metru. Po zaplnění hrobky pohřby byl prostor zavezen přibližně metr mocným zásypem a tím přepatrována, takže a další členové mocného šlechtického rodu tak mohli být nadále pohřbíváni ke svým předkům,“ sdělil k aktuálním výzkumům v klášterním kostele Jiří Šindelář, vedoucí výzkumného týmu. Ten tvořili členové a spolupracovníci organizace GEO-CZ a občanského sdružení Naše historie spolu s konzultanty a historiky.

„V určitém historickém okamžiku, zatím nevíme přesně kdy, došlo k tomu, že hrobka byla kompletně zaplněna. Namísto toho, aby byly ostatky shrnuty na jedno místo, jak se to dělávalo jinde, a pohřbívalo se dál, bylo to vyřešeno mnohem pietnějším způsobem. A sice zavezením prostoru sedimentem. Tím získali prostor pro další pohřbívání," dodal Jiří Šindelář.

Ve chvíli, kdy zemřela třetí manželka Viléma z Rožmberka Anna Marie Bádenská, tak už místo ve vyšebrodské rožmberské hrobce pravděpodobně nebylo. Proto pro Annu a pro sebe nechává Vilém vybudovat novou hrobku u svatého Víta v Českém Krumlově. Tato hrobka ale byla postupem let zdevastována, cínové rakve obou dvou rozebrány a rozprodány.
I poslední Rožmberk Petr Vok svého času začal s budováním své vlastní hrobky v Českém Krumlově, konkrétně u svatého Jošta. Později ale byl přinucen okolnostmi postoupit Krumlov císaři. „Když roku 1601 umírá Petrova manželka Kateřina z Ludanic, vysílá Petr komisi vedenou Janem Zrínským do Vyššího Brodu, aby posoudila, je-li v rožmberské hrobce ještě místo, kde by byly Kateřininy ostatky uloženy. Podle všeho se změny v přepatrování hrobky provedly právě na základě poznatků této komise.
V hrobce tak vznikla poslední místa, kam se mohla vejít už jen rakev Kateřiny z Ludanic a o deset let později Petra Voka. Tím se prostor zcela zaplnil.

Při podrobném zkoumání archeologové zjistili, že se jedná o dvojitou dřevěnou truhlu bez víka. Kromě rozpadlých kusů dřeva je nejvíce vidět jakási pravděpodobně sametová, nevzorovaná, asi hedvábná látka. Podle průzkumů shodná s tou, kterou měli v rakvi i Habsburkové pohřbeni v katedrále svatého Víta na Pražském hradě, tedy Anna Jagellonská, Ferdinand I. a Rudolf II. Vedle toho jsou rozpoznatelné části honosného dámského renesančního oděvu s drobnými průstřihy. Podle konzultace s odborníky se dá předpokládat, že v této rakvi je pohřbena manželka posledního Rožmberka Kateřina z Ludanic.

Jedním z nejzajímavějších nálezů je na první pohled malá drobnost. Na rakvi Petra Voka leží kromě přepadlé látky z rakve jeho exmanžely také zlatý prsten. Když totiž někdy před lety odpadla pravá bočnice dřevěné truhly Kateřiny z Ludanic, pravděpodobně z ní vypadl a dokutálel se až na pravou stranu Vokovy rakve, kde zůstal ležet, v místě kde lze tušit pravou ruku zemřelého. Rozhodně se nedá vyloučit, že by to mohl být některý ze šperků, který poslední Rožmberk Kateřině ještě za jejího života věnoval.

Jedna záhada či nejasnost je tedy vyřešena, ale zbývají další.
Celý vyšebrodský klášter slouží, kromě duchovních a hospodářských záležitostí, jednak jako hrobka rodu Rožmberků, ale i jako rozsáhlé pohřebiště samotných cisterciáků, kteří klášter po staletí spravují. „V samotném kostele a kapitulní síni je pohřbeno 42 klášterních opatů, dva poslední opati leží ve vedlestojící kapli svaté Anny. Na hřbitově vedle kostela je pochováno i 70 bratří řeholníků,“ dodává převor Justin Berka.
Všeobecně se také ví, že ve zdejší kapitulní síni by měl být pohřben slavný Záviš z Falkenštejna, přesněji jeho hlava. Ale asi už se nikdy nepřijde na to, jeho ostatky odpočívají.

Jedním z hlavních duchovních úkolů celého kláštera bylo podle vůle Rožmberského rodu bdít nad rodovou hrobkou. Ovšem celá staletí nikdo přesně nevěděl, kde se hrobka nachází.
Historické prameny vždy směřovaly badatele hlavně do presbytáře klášterního kostela. Ovšem průzkumy v roce 2009 v těchto místech vyjevily prostor, který se zdál být příliš malým na to, aby pojmul takřka čtyřicet rakví.

„Naše poznatky potvrzují, toto je skutečně rožmberská hrobka, ale to jen její část,“ osvětlil včera Jiří Šindelář ze sdružení Naše historie. Krypta je totiž ve skutečnosti daleko větší, než se zdá. Z podstatné části je zasypaná hlínou. Důvod? Pravděpodobně pieta vůči Rožmberkům zde pochovaným, protože jejich ostatky a rakve se už během staletí rozpadly a nebylo možné na ně už uložit jejich následníky.